Citáty z knih

Sama sebou - Jojo Moyes

Neděle v 9:44 | Mikalia
Především poznej, kdo jsi,
A takto sebe ozdob.

Epiktétos

Líbejte mě 22

Pátek v 20:20 | Mikalia
Ostrou ocel mu vrazí hluboko v prsa rozlícen, údy se zhroutí smrtelným chladem, s lkáním ho opouští duše a prchá s nevolí k Stínům....

Líbejte mě 21

Pátek v 20:18 | Mikalia
Vrátil jsem se, protože bez tebe nemůžu žít, vrátil jsem se, protože tě miluji. Překvapeně jsem sebou trhla a chtěla jsem říct ještě, ještě prosím, zopakuj ta slova... ale jeho ústa mě umlčela a pak... Pak bylo vše jednoduché. Položil se na mne a pomalu, velmi pomalu jsme se začali milovat. Jako by to bylo poprvé. Bůh sestoupil a vytvořil ráj na zemi, Toto je ráj. Netřeba ho hledat jinde, je tu s námi, je v nás, říkala jsem si propadajíc se do spánku. Unavená, byla jsem strašně unavená....

Líbejte mě 20

Pátek v 20:14 | Mikalia
Přišel bych tě vyléčit, přišel bych tě umýt, nakrmil bych tě, napojil douškem dobrého vína, otřel bych ti čelo, zahrnul tě polibky a snažně bych prosil, abys neumírala.

Líbejte mě 19

Pátek v 20:12 | Mikalia
Co já vím o lásce? Já z ní znám jen hrubou sílu, dobývání území, ponížení, neustálou potřebu se bránit.
Pokud se budeš řídit strachem, nikdy nic nedokážeš. Strachu se musíš postavit, musíš s ním bojovat. Když ho necháš, aby tě ovládal, nic se nenaučíš a bude to pořád to samé. Vzpomínáš, jak jsem chtěl slyšet něco o tvých bývalých? Vyprávělas mi o jednom, o druhém.... A vlastně jsi povykládala o všech.... Nemáš toho už dost? Copak ti to nestačilo?

Líbejte mě 18

Pátek v 20:09 | Mikalia
On je muž, já jsem žena. A mezi námi se rozprostírá hradba ticha, jako bychom každý mluvili jinou řečí.

Líbejte mě 17

Pátek v 20:07 | Mikalia
Roztančí se pomalým valčíkem, trpělivě mě vedou. Raz dva tři, raz dva tři, nasaj do sebe všechnu sílu světa. Je tady proto, aby tě naučila, že život není zadarmo. Život má smysl, víš? A ta síla ti ho pomůže najít, napoví ti, jak vyrůst. Raz dva tři, raz dva tři, ponoř se do sebe, přeber si to v sobě, tohle je dobré, to si nechám, tohle je špatné, pryč s tím. Tohle mi vadí, tohle mě brzdí. Udělej si v sobě pořádek. Raz dva tři, raz dva tři, nejdi slepě za tím, co už znáš, neupínej se na staré vzpomínky, které tě nutí couvat. Dívej se před sebe, jdi dál a neboj se, když náhodou zaškobrtneš. Raz dva tři, raz dva tři. Tak do toho, zkus to sama, Udělej první krok... Váhavě vysunu špičku. Raz dva tři, raz dva tři, nešvindlovat, neomlouvat vlastní lenost, chamtivost a nevšímavost. Napravit je. Raz dva tři, raz dva tři, tímhle začni a pak se uvidí.

Líbejte mě 16

Pátek v 20:00 | Mikalia
Láska nikdy neklade podmínky.

Líbejte mě 15

Pátek v 19:31 | Mikalia
Byl jednou jeden král, a ten při své ranní procházce spatřil u cesty žebráka. Co chceš? Zeptal se ho. Ptáš se, jako bys byl schopen mi vyhovět, odvětil žebrák. Král, uražen ve svém majestátu namítl: Jistě, že jsem schopen splnit tvá přání! Tak, co chceš, mluv! Žebrák k němu varovně promluvil: Dvakrát měř a jednou řež! Než něco slíbíš, řádně si to promysli. Jsem bohatý a mocný. Není na světě nic, co bych ti nemohl dát.Dobrá, naplň mi tedy misku, na to žebrák. Král povolal vezíry a poručil, aby misku naplnili zlatými mincemi. Jaké však bylo jejích překvapení, když zjistili, že se mince ze dna misky ztrácejí neznámo kam! Zpráva o tom, že se králi nepodařilo naplnit žebrákovu misku, se rozletěla po celém království. Král se zalekl a pravil vezírům. Nestrpím, aby mě zesměšnil takový trhan! I kdyby mě to mělo stát celé království! A tak přisypal perly, smaragdy i jiné drahokamy z královské pokladnice, ale nádoba byla stále prázdná. Nastal večer a před palácem se shromáždil dav lidí. Všichni napjatě čekali, jak celá věc skončí. Král ucítil osten porážky. Padl před žebrákem na kolena a pravil. Vyhrál jsi. Ale pověz, z čeho je vyrobena ta zázračná miska? Je to lidská lebka, odpověděl žebrák, je utkána z myšlenek a tužeb, v tom je celé její kouzlo.

Chápeš? Nadešel čas, abyste přestali hledat štěstí ve věcech kolem sebe. Hledejte ho v sobě. Váš život se změním když porozumíte svým touhám. Pozorně sledujte, jakým směrem se ubírají, všímejte si, jak se mění jejich povaha. Zprvu pocítíte rozechvění: do života vám vstoupí nové ,vzrušující toužebné přání. Pak se uskuteční: koupíte si auto nebo loď, přestěhujete se do domu svých snů, zažijete ono dlouho očekáváné milostné vzplanutí....Po čase zjistíte, že se euforie vytratila. Co se stalo? Vaše mysl se neumí dlouho radovat z věcí již nabytých. Potřebuje se stále hnát za něčím novým. Opojná touha vám dává zapomenout na pocit prázdnoty, který ve vás hlodá. Když se zmocníte objektu své touhy, když auto stojí před domem, peníze jsou v bance a v posteli máte svůj nejnovější objev, najednou zjistíte, že vám chybí impuls. A snažíte se opět zakusit onu opojnou závrať, jež vám dovolí zahnat strach, co nosíte uvnitř. Proto člověk utíká za přeludy a postupně se z něj stává žebrák. Tisíckrát vám život naznačil, že touha přináší jen zklamání, ale nedbáte na to. Jakmile dosáhnete cíle, cítíte, že vám něco chybí, a neváháte spadnout do nových pastí. Obrat ve vašem životě nastane, až pochopíte,že touha přináší jen neúspěch. Ponořte se do svého nitra, objevte nová zákoutí své duše.

Líbejte mě - Katherine Pancolová



Líbejte mě 14

Pátek v 19:16 | Mikalia
Nikoho nevidím. Nikoho nevidím, ale on je tady... Dýcháme stejný vzduch, díváme se na stejný kus nebe, chodíme po stejných ulicích, ve stejnou dobu si stíráme krůpěje potu z čela, usínáme zahaleni do téhož závoje tmy....



Líbejte mě 13

Pátek v 19:08 | Mikalia
Život je zvláštní. Když si myslíš, že je konec a cítíš se jako polámaná loutka, kterou brzy uloží do krabice k věčnému spánku, objeví se kouzelník, opraví ti potrhané motouzy a znovu tě uvede na scénu.

Líbejte mě : Katherine Pancolová

Líbejte mě 12

Pátek v 19:06 | Mikalia
Žít s mrtvými je kouzelné. Stačí zavolat a oni přijdou. Našeptají vám to správné slovo, ochraňují vás. Někteří mrtví by tu s námi měli zůstat napořád.

Líbejte mě 11

Pátek v 19:04 | Mikalia
Jeho vlastní soukromá svoboda se zrodila právě z oné nesvobody.

Líbejte mě 10

Čtvrtek v 10:43 | Mikalia
Touha potřebuje křídla. A také naději. Když se jí pak do cesty postaví sebemenší překážka, nabodne se na ni a umírá. Proto se taky jen na touze stavět nedá. Ale tobě to vychází. Tvá touha stále někde poletuje. Dobře, ale tak na ní nic nepostavíš. Jen lítáš ode zdi ke zdi, utíkáš sama před sebou a nikoho nemiluješ.

Líbejte mě 9

Čtvrtek v 10:38 | Mikalia
Pak už nic nemělo smysl. Neexistovaly barvy,tvary, chutě. Snažila jsem se dotknout svého zármutku, dát mu nějaký tvar, ale konečky prstů nenahmataly vůbec nic. Prázdno. Byla jsem zdrcená. Mé tělo mechanicky opakovalo zažité úkony, ale nepatřilo mi. Byla jsem mimo. Jen jsem si stále dokola opakovala, že to přece nemůže být pravda. Byla jsem mimo, nepřítomná, chyběla jsem ve svém vlastním životě.

Líbejte mě 8

Čtvrtek v 10:34 | Mikalia
Levá noha vyjadřuje smyslnost, pravá rozum. Každý prst pak ukazuje duševní rozpoložení. Vidíš, máš křivé malíčky. To znamená, že se nechceš vázat a neustále kolem sebe cítíš nebezpečí.

Líbejte mě 7

Čtvrtek v 10:32 | Mikalia
Když se lidi naladí na pravdivou notu, utvoří to mezi nimi jisté kouzlo, něco jako tichá dohoda.

Líbejte mě 6

Čtvrtek v 10:30 | Mikalia
Všechno, čeho se dotkne pravda, dostane najednou pevné obrysy.
Pokaždé když něco je, máte pocit, že to jediné skutečně existuje.

Líbejte mě 5

Čtvrtek v 10:00 | Mikalia
Zvláštní, že láska a sex spolu nesouvisejí. Můžeš s někým zažít skvělý sex, ale druhý den si na něho ani nevzpomeneš.
Myslíš? Já to neumím. Když si s někým rozumím v sexu, nemůžu na něho jen tak ze dne na den zapomenout. Je to, jako by našel klíč k mé tajné komnatě a zamkl se tam.
To se stává, když se zamiluješ! Když ztratíš kontrolu nad svým tělem, srdcem, nad svou hlavou. A to je nebezpečné. Nesmíš dovolit, aby se ti tři proti tobě spikli.

Líbejte mě 4

Čtvrtek v 9:52 | Mikalia
Všechny milujeme zlé muže a těch laskavých si nevšímáme. Vy také? Nejen já. Všechny moje kamarádky. I když to nechtějí přiznat! A moje matka taky. Celý život trpěla tím, jak se k ní otec chová, ale nikdy nenašla odvahu od něj odejít. Přesto existují ženy, které milují laskavé muže. Říkají, že milují, ale nakonec stejně ztratí hlavu, kvůli prvnímu prevítovi, který se objeví. Utrpení, vzdálenost a odmítání umocňují touhu. Asi bych nikdy nemohla prožít nějakou umírněnou vášeň. Nakonec i ta dvě slova si protiřečí.

Líbejte mě 3

Čtvrtek v 9:47 | Mikalia
V kolika letech si vůbec člověk může říct, že zná život?
Nikdy. Stále děláme tytéž chyby. Je to silnější než my.
Pokaždé, když se člověk zamiluje, musí si projít stejným bludištěm.

Líbejte mě 2

Čtvrtek v 9:41 | Mikalia
S mužskýma je to jednoduchý. Stačí, když jste trpělivá, nic po nich nechcete a necháte jim pocit, že můžou rozhodovat. Pak vám dají všechno.
Protože když si dupnete a začnete prosazovat svou, tak se zavřou do sebe a už z nich nic nedostanete. Muž ženám nevěří.

Líbejte mě 1

Čtvrtek v 9:31 | Mikalia
Je to láska? Láska nejsou jen něžnosti, odpovídal, láska se nedá vyjádřit slovy, láska se prožívá. A jestli jsem s tebou, tak proto, že jsem se rozhodl milovat tě tímto způsobem. Protože jinak to neumím. Je mi jedno, jestli říkáš, že mě miluješ nebo ne. To jsou pouhá slova. Hrozně se snažím s Tebou zůstat. Vůbec si neuvědomuješ kolikrát jsi mi ublížila, kolikrát jsi mě urazila. Jsme rozdílní a kdybych nevěděl, jaká doopravdy jsi, už bych dávno odešel.

Líbejte mě

Čtvrtek v 9:26 | Mikalia
Prošli jsme spolu všechna roční období. Jaro, léto, podzim, zimu. Každé mělo svou vlastní barvu. Rozechvěle růžovou, když dvě srdce toužila po spojení, zářivě rudouodrážející se v prosbách, oranžovou připomínající západ slunce, popelavě šedou, v níž slzy mrznou na tváři.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 25

Čtvrtek v 9:17 | Mikalia
Čekej! Čekej! Až zase přijdu, čekej, až se na tebe podívám, čekej, až se tě zmocním, čekej, až se ti dovolím, aby ses ke mě přiblížila. Čekej, až z tebe sejmu klatbu čekání.
Čekat... a myslet na všechno, co ten dlouhý čas naplněný čekáním zničí. Čekat, až se dostaví první bezmocný povzdech.
Čekat a postupně se vzdávat. Vzdát se slepé důvěry k tomu druhému, sladké důvěrnosti, která se rodí z prvních přiznání a tajností, z upřímností dvou těl přátelsky odpočívajících vedle sebe po milostných hrátkách.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 24

7. listopadu 2018 v 19:09 | Mikalia
V holých větvích se odráželo žlutavé světlo, stmívání, nepřítel všech osamělých a nešťastných s sebou přineslo další porci melancholie...

Líbejte mě - Katherine Pancolová 23

7. listopadu 2018 v 19:06 | Mikalia
Stačilo se podívat do zrcadla, nelitovat se, přiznat si pravdu a dát ji na papír. A hlavně nepodvádět, nešvindlovat.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 22

7. listopadu 2018 v 19:03 | Mikalia
Tvůj hlas ke mně doléhá z pásky. Svírám černý magneťák, v dlaních zahřívám ten plamínek oživující tvého ducha. Tvůj hlas, tvůj smích, záchvaty kašle. Všechno si pamatuji. Žít s mrtvými je kouzelné. Stačí zavolat a oni přijdou. Našeptají vám to správné slovo, ochraňují vás. Někteří mrtví by tu s námi měli zůstat napořád.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 21

7. listopadu 2018 v 18:59 | Mikalia
Pokojem prostupuje tvůj duch oděný do růžové košilky a kabátku stejné barvy, kterým zakrýváš kostnatá ramena. Tvá postava dostává pevné obrysy, detaily se zvýrazňují prošedivělé vlasy uvázané do ohonu, propadlé tváře, lícní kosti napínající kůži jako by ji chtěly proděravět, dlouhá rovná šíje připomínající krk volavky perfektní držení těla bývalé tanečnice, která se nikdy nehrbí, a konečně... tvé oči. Dvě černé skrvny měnící konzistenci podle nálady. Smích je měnil ve dvě inkoustové kapky, v rozčilení ztvrdly na kámen. Když jsi nevěděla, kudy kam, staly se z nich rozpité skvrny jako dvě jehly probodly ty, které jsi zapudila. A když ses uvolnila, byly náhle usměvavé a něžné.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 20

7. listopadu 2018 v 18:51 | Mikalia
Ty kdo víš
A ty kdo znáš
Kdo jsi duše ctná a čistá
A kdo v srdci kousek místa pro mě máš
Až se zklamu nebo až
Ztratím víru v tuhle řádku
Pak ty mě zas na oplátku zazpíváš
Podívej, kvete růže
Podívej....

Zazpívalas mi ji francouzsky. A třásl se ti hlas. Nakřáplý hlas poznamenaný přemírou probdělých nocí, příliš velkým množstvím cigaret a ginu. Slova ti tenkrát tryskala přímo z duše.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 19

7. listopadu 2018 v 18:48 | Mikalia
Chybí mi ... jeho hlas ... Vzpomínáš na ten hlas? Na ten neosobní tón, který přímo sváděl k úskokům a nekalostem? Z pouhé jeho melodie Tě mrazilo... Ten hlas se neobracel k ženě chráněné hradbou nového dne. Promlouval k té druhé, vydané napospas stínům temné noci. Pamatuješ, jak vyslovoval tvoje jméno? Nebyla v tom ani špetka důvěrnosti, ani trocha něhy. Znělo to vážně, skoro suše. Nepoužíval zdrobněliny, jen pečlivě vyslovoval ty tři slabiky, snad aby si vytvořil ještě větší odstup. An-ge-la....
Ty tři slabiky mezi vámi vyhloubily oceán. Nezbylo než čekat. Čekat, až se zase uráčí namířit svou válečnou loď k tvým břehům....

Líbejte mě - Katherine Pancolová 18

7. listopadu 2018 v 18:39 | Mikalia
Muž může přežít zemětřesení, různé nákazy, hrůzy války i neklid duše. Jediné, s čím se nevyrovná a co ho bude neustále strašit, je neúspěch v ložnici....

Líbejte mě - Katherine Pancolová 17

7. listopadu 2018 v 18:34 | Mikalia
Některá se narodí jako blondýna, některá jako bruneta. Mně byla dána do vínku nesmírná chuť a touha.
Určitě za to mohl tak trochu i můj otec, jenž podobně jako mnozí jiní nešetřil chválou na svojí holčičku. Byla jsem jeho princezna v nadýchané sukýnce, s diadémem ve vlasech, se smíchem od ucha k uchu. Zbytek mě naučil život.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 16

7. listopadu 2018 v 18:30 | Mikalia
Duši si formuje každý sám....
Snila jsem o tom, že se mi vyloupne jak hrášek z lusku a já se budu bezpracně natřásat v krásných vypůjčených šatech. Na ty muže z krabice jsem postupně zapomněla. Tužka, kterou mám v hlavě, podtrhla každé nedorozumnění, každý kompromis a místo účtu mi vystavila seznam výčitek...

Líbejte mě - Katherine Pancolová 15

7. listopadu 2018 v 18:26 | Mikalia
Pokojně usínám schoulená k tělu, které mě neohrožuje. Šeptám mu důvěrnosti, které bych nikomu jinému neprozradila. Jsem uvolněná, klidná. Nebezpečí se skrývá jinde. V jiných pažích.... V pažích, bez nichž se už nemohu obejít...

Líbejte mě - Katherine Pancolová 14

7. listopadu 2018 v 18:22 | Mikalia
Spřízněná duše, můj milovaný přítel, obrovská plocha rozprostírající se v mém nitru. Kráčíme vedle sebe bez jediného dotyku. Netoužím ho vlastnit. Líbí se mi jeho svoboda. svoboda hříběte. Ráda ji ještě znásobím, pomůžu mu dostat se z opratí, které nasadil život. Posvítím mu na cestu, jako čínská lucerna mu poskytnu světlo i pokojný stín. Říká, že mě miluje. Odpovídám, že já taky. Stejně laskavě, stejnou měrou, se stejně radostnou chutí vyskočit spolu až k oblakům.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 13

7. listopadu 2018 v 18:17 | Mikalia
Je to minulost, která se tě netýká, nepatříš do ní. Ta stará krabice tady byla dávno před Tebou.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 12

7. listopadu 2018 v 18:15 | Mikalia
Schoulí se do sebe jako ústřice pokapaná citrónem.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 11

7. listopadu 2018 v 18:03 | Mikalia
Na lásce ho uchvacuje vůně, přelud, plánování, první dotek, první bezejmenný polibek... Odmítá se jí oddat, a pokud by se měl trápit, tak jen proto, aby si ji dochutil dle libosti. Hází do placu vášnivé historky, ale jediný milostný cit, kterého je schopen, dává mně. Řídí se slovy Francise Carcoa: Nespěte s lidmi, které milujete, ať si to nepokazíte. Myslí si, že když to bude mít vše pod kontrolou, vyhne se utrpení. Co se jednou stalo, je navždy promlčené. Nese v sobě trýzeň nemocného doufajícího v uzdravení, s nímž vlastně doopravdy nepočítá. Bolest smutného opuštěného dítěte, se kterým si v neděli nikdo nechce hrát.



Líbejte mě - Katherine Pancolová 10

7. listopadu 2018 v 17:47 | Mikalia
Tuším, že ten obličej, kterému nechci dávat jméno, zase přijde a bude mě mučit živelností roztouženého samce, svou chladnou upřímností. Jeho ústa na mé kůži, ta sladká trýzeň čekání .... Strach, že se odvrátí, že odejde....Síla osobnosti, které zase podlehnu... Odstup, s nímž umně dávkuje chvíle něžností a labužnicky vychutnává mou netrpělivost... Provede mě všemi temnými zákoutími, a když se mu zadívám do očí, do těch velkých vážných očí... jeho pohled mě probodne. Stanu se dalším exponátem ve sbírce náruživého lovce motýlů...

Líbejte mě - Katherine Pancolová 9

7. listopadu 2018 v 17:37 | Mikalia
Řekl a proléval slzy. Jej vyslechla vznešená matka sedící v hlubinách mořských a s ní byl stařičký otec. V mžiku z hladiny siné se vynoří rychle jak mlha, sedne si naproti synu, jenž stále proléval slzy, něžně ho pohladí rukou a potom s důrazem mluví: Dítě, proč pláčeš? A jaký to žal ti do srdce vnikl? Vyprávěj, netaj to v mysli, ať oba se dovíme o tom. Achilleus, rychlý v běhu, dál hluboce sténal a pravil: Víš to, a když to znáš, proč všechno to měl bych ti líčit?

Homér
Líbejte mě - Katherine Pancolová

Líbejte mě - Katherine Pancolová 8

7. listopadu 2018 v 17:01 | Mikalia
Lapí tě do sladkých sítí a nepustí zpět. Nikdy.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 7

6. listopadu 2018 v 10:55 | Mikalia
Zahrávala jsem si s ohněm, byla jsem jako malá holčička, která konečně ukořistí sirky..
Rozpoutal se požár.
Hořela jsem v jeho plamenech.
Podřídila jsem se zákonům muže.
Pomalu, ale přece.
Nešlo odolat.
Byl neodolatelný. Konečně jsem pochopila, co se skrývá pod pojmem muž.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 6

6. listopadu 2018 v 10:52 | Mikalia
Královny z žen činí rozkoš. Dodává jim na kráse. Rozkoš udělá z každé coury ikonu, kterou by každý rád znesvětil...

Líbejte mě - Katherine Pancolová 5

6. listopadu 2018 v 10:49 | Mikalia
Fyzická láska se někdy dostane do slepé uličky, z níž není úniku.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 4

6. listopadu 2018 v 10:48 | Mikalia
Ženu ze mě dělal jeho pohled, a ten už není.
Ze mě se stal přízrak a on si požitkářsky vychutnává svět...

Líbejte mě - Katherine Pancolová 3

6. listopadu 2018 v 10:44 | Mikalia
To, co mě za ním ženem možná není láska, snad je to jen nějaká její divná obdoba. Vzpomínka na tělo, které ve mně rozpoutalo bouři. Navždy otevřelo hlubokou trhlinu, zpustošilo mou hrdost, sebeúctu, mé štěstí, dávalo mi rozkoš plnou slz, bláta, ran, náhlých záblesků, měla jsem dojem, že si mě k sobě přitahuje sám Zeus. Mohutné, rozložité tělo, ruce, ve kterých jsem se ztrácela,ústa, diktující vlastní zákony, jimiž jsem se pokorně podvolovala. Ten pocit poražené ženy ve mně stále vyvolává chvění, z posledních sil se ho snažím zapudit.

Líbejte mě - Katherine Pancolová 2

6. listopadu 2018 v 10:36 | Mikalia
Ženě nestačí muž, který ji učiní šťastnou, žena touží do muže proniknout, vlastnit ho...

Líbejte mě - Katherine Pancolová 1

6. listopadu 2018 v 9:52 | Mikalia
Virgile pije ledovou Colu, jí hamburgery, chlebíčky s majonézou, banány, čokoládové koblihy. Všechno si vychutnává se zbožnou úctou a slastně přitom přivírá oči. Virgile je blázen do muzikálů, kupuje všechny pecky letních hitparád a pak si je zpívá pod sprchou. Virgile čte všechny knihy, dívá se na všechny filmy, chodí na všechny divadelní hry a všechno si detailně pamatuje. Bezchybně určí režiséra, obsazení, rok i místo premiéry. Virgile je chodící encyklopedie. Svou práci bere vážně. Nic jiného vážně nebere. Když se soustředí, vyplazuje jazyk - chovanec pomocné školy hadr. Virgile usíná u stolu s hlavou v dlaních, musím do něho strčit, aby se vzpamatoval. Virgile se obléká v HM a geluje si vlasy. Virgile mě bláznivě miluje, ale nikoho si nepustí k tělu. Při sebemenším pohlazení znervózní, začne máchat pěstmi, trhat hlavou i rameny. Při každém polibku musím postupovat velmi obratně, nenápadně. Jinak vyděšeně uskočí, přestane si prozpěvovat a vrhá kolem sebe zamračené pohledy. Na každý dotek reaguje, jako by mu šlo o život. Kašlu na to. Virgile mě miluje, vím to, a tak mi to vyhovuje...
Jo, zapomněla jsem, Virgile se bojí koček. Jakmile se k němu nějaká přiblíží, vyskočí na židli. V mém životním katalogu patří Virgile do složky - šťastné okamžiky. Miluji jeho výlevy i jeho zábrany.


Líbejte mě - Katherine Pancolová

6. listopadu 2018 v 9:42 | Mikalia
Tyhle vzpomínky už nebolí. Ořezala jsem jim ostny, zvykla si na ně, nebráním se jim. Vlastně je mám ráda. Patří ke mně, jsou jako cukrátka, jejichž nakyslá chuť mi sice občas vžene slzy do očí, hlava se z nich ale dávno netočí.

Líbejte mě - Katherine Pancolová

 
 

Reklama