Básničky

Neviditelnost

19. listopadu 2016 v 10:35 | Mikalia
Toulají se oči tmou
jak sněhovou peřinou.
Nevidí do dálky,
jsou asi slepé.
Kdyby tak mohli poradit
v té chvíli perné.
Doteky v dlani,
a barvy tečou,
Podívejte na ni,
Už se neotevřou"
Jsou slepé v rucé bílou holi,
Neviditelnost tolik bolí!

Inspirace

10. listopadu 2016 v 10:06 | Mikalia

Dnešní inspiration

10. listopadu 2016 v 9:49 | Mikalia
Nedal jsi mi možnost
Ti to říct
A tak slova,
Co ulpívají na zdech
Ty prostopášná slova
Co měli romantický nádech
Klavír a jeho tonem je ona
Přilepená na rtech
Jako hlas Quasimoda
A ty sny…
Které měly spatřit světlo dne
Tvé oči dávno zapomněly
Na její tělo,
Tak půvabné
Píšu na zdech tvé jméno
Nedokážu vyjádřit pech
Vše bylo zatraceno
Vzkazy tajné na zdech…..

No trace of Grey - Anja Garbarek

9. listopadu 2016 v 14:22 | Mikalia
Andělé, co toulají se krajinou noční
V ulicích je temný chlad
Chlápek v obleku utíká pnoucí
Třeba je to pašerák
Andělé, co vybírají oběť
kterou svedou z cesty
Ten falešný lesk
krásných bezelstných nocí
Kroky v dlažděné ulici
To dusno a marnivo v šeru
Jsme jako loutky bloudící
Uvízli jsme na dalekém břehu
Drátky a nitky loutek
co nás pojí v hmotu
Však utekl skutek
kdo postaví nás znovu?
Andělé sedí na mostě
pozorují a kličkují mezi výmoly
Kam šlápnou květina vyroste
hledají komu by pomohli.
Anděl se dívá
je krásná, tuze hladová a modní
Tiše usmívá se
Chňapl by po ni
Andělé bez křídel
lidé bez pomoci
Štěstí na příděl
Nemůžeš pomoci....

Dnešní kavárenská inspirace

7. listopadu 2016 v 17:45 | Mikalia
Ta samota
Lepkavá a tryzní
Uprostřed vrtkavá
Tajemná a místní
Přilepí se ti na paty
V těle probudí chlad
Na duši záplaty
A kdo mi poví
co je strach
Tak jako splývá
den s nocí
Jako tvým tělem
putuje mráz
Přijde mi absurdní
Říkáš, že odjel ti vlak
Do stanice konečná
Světa plný zrady
Nesmíš na sobě znát
Že umíráš hlady
Jednou odejde
a zabouchne dveřmi
Než se zima ohlédne
Budeš šťastný,
věř mi.

Báseň

3. listopadu 2016 v 7:38 | Mikalia
Potichu vkradla se do noci
v ruce hedvábnou šátku
z gramofonu Edith Piaf
známou krásku
a sklenice lahodného vína
vytvářejíc vitráže na stěně sklenice
tak usínají mé tváře
na zevním vrubu smějíce
Usne tiše a hlava klidná
rty nepolíbené
ale ona se nedá
Usínáš a myslíš na ni
usmíváš s chtěl bys za ní
při svitu měsíce

Starší tvorba

3. listopadu 2016 v 6:46 | Mikalia
Obejměte mě někdo prosím
a slibte lásku
Jen tohle tělo ctí Tvůj hlas
nahrej na kazetovou pásku
Rozstříhej papír
a nakresli na něj ústa
budeš se divit mým fantaziím
má oddanost nebude tak pustá
Ze svého trička šál
který mě zahřeje
slepený hrnek v almaře od Tebe
Obejměte mě někdo prosím
a slibte lásku
Já slibuji, že pookřeji ...

Básnička dnes v noci

3. listopadu 2016 v 6:42 | Mikalia
V tomhle čase
Odděná do kůže
Černou masku odhazuji do louže
Střevíčky a trošku podvazku
Dávám průchod své touze
Vystavit na piedestál
Můj pane klečím
Jsem celá tvoje
Kolem publikum cítí jak brečím
Když nepolíbíš mě dlouze
Až se zalykám
Líbám zemi
Ty kráčíš jako král
Jsem ovečkou mezi spasiteli
Hříšné myšlenky v hlavě mám
Pohlaď, polib a svlíkni
Polož na klín
Polštář mezi nimi
Trháme z něj peří
Škubu a drásám
Neuvěříš mým žádostem
Do světa hlásám
Chci tě pustit do mého lůna
A vonět tvým potem
Moje přání nezbedná
Cokoliv, ať je klidně po Tvém !!!!!

Básničkaaaa

2. listopadu 2016 v 8:18 | Mikalia
Nebe patří Tobě
I když se to nezdá
celé nebe pro Tebe
Prodala bych ho jedině hvězdám
existujeme ty a já
tohle město patří nám
V těch nejšílenějších představách
hedvábnou košilku rozdávám
Oddáme se slibu věčné touhy
Dotáhneme to až k legendám
I to nejčistší přání má své šmouhy
To prapodivné nebe přeje nám
Udělám jiný svět
Ty jedna naivko hloupá
Utečeme spolu hned
Tam, kde duše není skoupá
Máme vzor a touhy
Vykoupit se z davu bláznivých
Duše pomanutá, město trýznivých
Rozbijeme spolu předsudky vášně
Město chorých ožívá
Na stole položeny básně
Má touha procitá
Nejít tak, jak společnost žádá
Podívej na moji odvahu
Najít toho vraha
Co chytl mě do spáru
Mé prapodivné nebe patří Tobě
I když se to nezdá
Moje celé nebe včetně mě
snesla bych ti ho k hvězdám.

Fotografie: David Nogol, www.nogol.cz

Halloween - básnička ranní expres

31. října 2016 v 7:41 | Mikalia
Je opuštěný, tak tiše
Zůstal dozajista sám
Pobodaný od lidí jako zvíře
Podobá se to temnotám
Děravou botu, místa její
Nedělá to dobrotu
s nikým se nerozdělí
Ať prší, vichr duje
on sám stěží,
narychlo cestuje
Zvolil si cestu svojí
lemovanou stromy
Jeho tvář bezvýrazný sten
Nikdo nepoznal
jak moc ho to bolí
Nechodí s ním nikdo ven
i když venku mrholí.
Musí sám chtít
toulají se jeho nohy krajinou
Neměl by nikdy mít
touhy na jinou
Osamělý jako zvíře, procitá
Nikdo nevěřil jeho ochotě
chtěl být navždy sám.

Dnešní báseň 29.10

29. října 2016 v 10:58 | Mikalia
Takový krásný
Však osamělý jezdec sám
Myšlenky a skutky náhlý
Osamělý jezdec vůči krajinám
Tajemství v sobě nosívá
Však nenachytal ho při činu
Místo mouky písek prosíval
Drtivý život těchto bídníků
Zimní krajinou toulají se vlci
Červánky uklidňují zčeřenou hladinu
Jedině krásku nechají tupci
Neuzná nikdo jeho nevinu
Dívka se jménem květiny
hedvábí zdobil její pas
Všichni rytíři v kraji
Obdivovali její hlas
A její oči třpytily se pýchou
v králových dveří
Bylo chybou její jedinou
Že ona tomu jezdci věří
Usnula v temnotě
v té krajině zimní
Povolali všechny ochotné
Hledat její osobu místní
Našli ji tam na paloučku
v jeteli borovice voněla
Že uvěřila příteli
Její láska ji zradila
Pevný šátek svíral její hlas
Nedovolala se pomocné
V očích zůstal zvláštní jas
Teď spatřívá všechny ponocné
Takový krásný byl jeho stín
Jiný, vyjimečný z mnoha
však umřelo mnoho kopretin
pro tu, co utekla z domova.

Nostalgie

26. října 2016 v 14:40 | Mikalia
Venku padají kapky deště
na okenní parapet, na okenní parapet
Já čekám tu ještě
jež můžu spatřit
tvoji tvář tvoji tvář
Kapky deště vytvářejí obrysy
a změť v ještě líbivé tóny
zapleť ruku svou do té mojí
do té mojí
Kapka ke kapce slévá se v jednu
nenech je spadnout
nenech poslat ke dnu
Chci cítit tvou líbivou vůni
tvou líbivou vůni
Dvě kapičky svůj balet hrají
usmívají se
a něco tají
Najdu odpověď ve světě lásky
ve světě lásky
Kapička kapku kryje svým tělem a hájí
my usneme ve světě divokém
v tom našem ráji
Cítím tvé srdce tlouct
však nenech vše uhasnout
vše uhasnout
miláčku...

17.4.2016

Stromovka - báseň

26. října 2016 v 14:35 | Mikalia
Dva krůčky a vejdeš do ní
dá ti možnost oázy
tráva jak tam krásně voní
a rostou květiny střapatý
Kroky zanecháváš za sebou
procházíš tudy dolů i nahoru
Jako starou rezatou motyku
uvidíš pozoruhodnou stodolu
Staré ruské kolo
Šlechtovky rybník
a laviček hromadu
Jako tehdy starosti
jsme hodili za hlavu
Chůze ladná
střídá pravou nohu s levou
slunce zpoza stromy vyčnívá
a tak tady hledám úkryt
i když mi do smíchu moc nebývá
Hvězdy konejšivě září
a je tu krásně
Ten starobylý chrám
a ta stará chýše
Už víš, kde jsem?
Chci se nechat najít
tam pod mostem sliby chránit

29.2.2016

Básnička Město živých

26. října 2016 v 8:51 | Mikalia
Město lidí, tichá prázdná zákoutí
Tancovat uprostřed,
Milovat davy….
Město lidí, tolik příběhů lásky
Špulí děvče rty na samotném prahu
Samotné Prahy
Město lidí, město hříchu
Vychutnej si ten okamžik
Z nebe prší sny
Město lidí, město šťastných tváří
Myslející na neplechu
Město lidí, ta boční ulice
V oděvu hříšnice,
Mířím za Tebou
Vybrala jsem si směr
Jsem rozhodnutá
Město lidí, není odměn
Jenž by byl dlouho jedinec uchvácen
Náruč plná zvědavosti
Hvězdy přešly na druhý břeh
My uvádíme nový směr
Město lidí… v noci probouzí
Naše hříšné sny, touhy a naděje
Není nikdo, kdo by byl vykoupen.

Básnička ze šuplíku 1

26. října 2016 v 8:49 | Mikalia
Emoce jsou silné,
Snad síly mi stačí.
Tvůj pohled němý a plný touhy.
Sílu mi dej.
Sílu a večer dlouhý.
Uchopme ruce spolu.
Mlčme a slyšme zázrak dvou duší.
Nabídni mi aspoň trochu.
Co cítím já!
Němé slůvko, procítěný dotek.
Není mi ouzko,
Hravostí lámu proutek.
Ciť, co cítím já.
Jsou dva světy,
Oba jsou tak jiné
A stejně chtějí být spolu.
Na světě jediné - víra, láska a naděje….

Básně ze šuplete

26. října 2016 v 8:47 | Mikalia
Tvář pokrývá mi satén.
A neukrade mi nikdo nic.
Já jsem pořád ten samý blázen.
Bolí to stejně a možná i víc.
Nechtějí se oči dívat stejnou stranou
A já chci stát uprostřed parketu.
Otvírám tu knihu starou zaprášenou.
Už nebojím se svého talentu.
Mám své básničky a vím co je žal.
I kdybys to chtěl pozměnit
Víš že cit musí jít stranou dál.
Tvář pokrývá mi satén.
Hedvábí propouští slzy.
Byla jsem snad blázen.
Myslela jsem že to neskončí nikdy.
Stojím na rozkvetlé louce,
A chtěla bych vidět zase tu krásu.
Škoda, že nemám po ruce.
Sekačku na trávu.
Ubylo mi kouzla, ukradli lásku.
Nezbývá mi nic než rozbít zrcadlo času…

Básničky ze šuplete

26. října 2016 v 8:46 | Mikalia
Tohle nikdo neuvidí
I holubí pírko zná svou cestu
Tu správnou kterou se má dát.
Tak hluboko pod mé nohy klesnul.
Neměli byste se tomu smát.
Stáčí se pírko a mění směr ze stráně,
A lítá kolem křížů za hřbitovní zdí.
Můžeš se omlouvat leda svojí mámě.
Nezbylo ti nic…
Tohle nikdo neuvidí
A tak proč šeptal mám tě rád.
Ten smích byl čistý byl ryzí,
Proč pronásleduje tě strach?
Potí se ti čelo, vlasy ztrácí tvar.
Kdybychom tušili co bude dál?
Holubí pírko větrem proudí
Tou dlouhou vysokou alejí.
Nezbylo ti nic ….
Tohle nikdo neuvidí,
Proč dýchá se ti blbě skrz roušku,
Tam vzadu kdesi na paloučku.
Hladil si má lýtka
Proč teď tak zprudka?
Dýchá se ti hůř a srdce netepe.
Tělo se ti zimou zachvěje.
Pírko holubí razí si poslední cestu rájem.
Připíchnutý ostnatým drátem.
K vrahovi jež ostnatý drát očima se stáčí.
Krve se nedořežeš, boty akorát smáčí.
Nezbylo ti nic.

Tvorba z šuplíku 1

26. října 2016 v 8:40 | Mikalia
Když sny se ti rozhraní.
Když láska pozná své nadání.
Vypnout elektřinu a zamávat,
i člověk dokonalý může zaváhat.

Polkne tě tma,
zjistíš že život je hra.

Zapomeneš kamennou tvář,
nevíš kde roste polární zář.
Mazlíček ti umře v dlani,
ty pak zjistíš že není na hraní.
a na konci toho chaosu,
dostaneš železnou trubkou do nosu.
Zvedneš se a půjdeš dál,
protože ty jsi člověk,
který se života bál.

Polkne tě tma,
zjistíš že život je hra.

I med je hořký jed,
Štěstí může i zabíjet.
Nejsem loutka na hraní,
v umění ti nic nebrání.
Můžeš štětcem psát,
můžeš z písku postavit hrad.
Polkla tě mlha,
z pusy ti leze duha.
Jsi bláhový,
tvá ústa ti napoví.

Polkne tě tma,
zjistíš že život je hra.

Umím kreslit, číst a psát.
Nejsem zdvojená jsem prostě svá!
Neumím řezbu truhláře
a dotknout se štětcem papíru.
Nevím jak dělat hvězdáře.
Dopustila jsem se omylů.
Ale vím že v noci jsou
hvězdy zářící mnou.
A díky kapkám rosy jsou mé rty hlazené.
Tak jako bych chtěla rozkrájet ty tvé polibky medové .

Polkne tě tma,
zjistíš že život je hra....

Tvorba z šuplíku

26. října 2016 v 8:39 | Mikalia
Skrývá svá tajemství
O pravdě se nikdo nedozví.
Má krásnou tajemnou tvář.
Zrcadla v komnatě ti napoví.
Dvorník Picasa byl lhář.
A co já?
Ten jed proudí krví mou.
Já snažím tě svést.
Klavírem a zahalenou tmou.
Má snad tajemství
tak nech si o nich zdát.
I blázen bláhový nebo kat?
Kostelem se rozhlíhá ten samý hlas.
Který ti nedá spát
a proč ti tak líbezně zní,
Ten tón z klavíru perfektní.
Po kapičkách horký vosk se slévá.
Opustí tě medový hlas,
tak to bejvá.
Měj svoje tajemství nevěrný,
zdali Picasa nebo kat.
Nikdo se nic nedoví,
utichl hlas...

Osobitá básnička

26. října 2016 v 8:37 | Mikalia
Je jiná, je jiná.
Zakrývá ji černobílá peřina.
Dobré skutky neslyší.
Bosé nožky chodit po plyši.
Rty pomazané medem.
Tohle láska nesvede.
Princezna ze zámku.
Zlatou mísu plnou korálků.
Pod nohama však sice hrách.
Prosí o poplach.

Je jiná, je jiná.
Hladí ji studená peřina.
Ona nevidí, neslyší.
Dostane se rychle z potíží.
Mlha na ní nemá sil.
Pamatuje si kdo v boji zvítězil.

Je jiná, je jiná.
Nikdo jí blíže nepozná!!

Sbírka básní

26. října 2016 v 8:34 | Mikalia
Smutek obalený touhou zlou
jako samet přilepený doutníkovou tmou.
Představy které klamou jmění
díky lásce se svět nezmění

Šeptá doteky a hladí po tváři
doteky opětuje ale nezáří.
Všichni jsou zvědaví jak vypadá,
on se stále schovává.

Miluje když květy mládnou,
bojuje s průhlednou maskou.
Rozhoduje které lásky bolí,
volí který padne v boji.

Nevidí si na ruce,
skrývá žal,
utěšuje duše toulavé
sám neví co bude dál.
ale pořád věří,
tam za vysokou věží

Vánek duší plápolá v listech alejí,
Kdo pochopí najde cestu
a nebloudí....


Inspirace: Aimee mann - Wise Up... 3:31

Vítkova básnička

25. října 2016 v 8:33 | Mikalia
Miláčku,
dotýkej se mě plnou vahou
já už nechci být tou pannou
Pokořím se a oddám se té touze
Uzřím tě a budu padat blahem
Nechci, aby o lichotky byla nouze
Na první schůzce smáčený blátem
Však ten pohled do tvých očí
Já chovám se jako splašená
To je to, proč se svět točí
Stála jsem tam jako spařená
Chci, aby se mě tvůj stín dotýkal
a já budu v tom parku stát
Těmi uličkami kdosi chodíval
a tak stejně rád
Tam za mnou v té hodině pozdní
Děláme všem krásnou podívanou
Usnula bych s Tebou den po dni
Nedáváš mi na vybranou
Tohle uvádí nový směr
Ve hvězdách to bylo psáno
Ochutnávat tě po špičkách
o vášeň bude postaráno
cítím krásný klid a žár
poselství hvězd sám
Vynahradím proč tvá duše strádá
můžeš být můj milenec
ale potřebuju i kamaráda.

Michalovi

19. října 2016 v 10:08 | Mikalia

Venku prší
A já myslím na Tvoji tvář
Na tu nejsladší, nejlepší
Tu mojí tak dobře znáš.
Chci lásku, chci touhu
Obalenou sametem
Potřebuju utéct na chvilku
nechvalme ráno před večerem.
Dokážu ti, smetu ze stolu jiné
Že já jsem královnou tvých dveří
Vím, že naše cvhíle jsou divoké
Na lásku už dnes nikdo nevěří
Tak dobře, tak moc mě znáš
Mé polibky plné vášně
Neskryje žádný pláč
uskraněné tváře.
Pohyby mé ruky na tvoje rámě
Budu ta čtrnáctiletá a říkat ti pane
Jen ty, který mi věří
Ty znáš mé citlivé kouty
Venku zase prší
a já na Tebe mám choutky
Chci okamžik být královnou tvého klína a srdce
Jsem ta jediná
chutná to sladce ale i trpce
Královnou tvých dveří,
která ti tak moc a sladce věří

Tvorba

18. října 2016 v 9:11 | Mikalia
Miláček s hnědýma očima
Hladil mě tam,
kde nikdo nebyl
Ukázal co nikdo neznal
Anděl,
který tam nebyl
moje duše,
která se nezdá
Pohladit se a trest
Po městě vůně homolí
Za mostem tam nestál teď
Taky mě to nebolí.
Příboje půlnoc hlásí
Však má touha posedlá
plout v loďce po hladině vodní
Myslet na Tebe,
to se často nestává
Tak jako utíká den po dni.
Ta touha je totiž vrtkavá
Mrholí,
kapky usedají v letu na rtech
V tomhletom boji
Spiknutí má nádech
Bolest zahořkla
Nepřiznala zrychlený dech
Vášeň se podvrtla.
Nikdo nikomu nic nevzal
a ten příběh
co vám vyprávím
o který nikdo nestál.
Podvrh jenom skoupý
labuťáci jsou také hloupí.

Básnička v 2:02

11. října 2016 v 10:06 | Mikalia
Věříme na zázraky
Přitom taková malost bytí
Pozorujeme labutě a ptáky
Slunce, co tak krásně svítí

Obloha nad námi
Nebe poseté hvězdama
To vše, co je před námi
Hřejivý písek mezi prstama

Na rtech med
A na hlavě kopretiny mechu
Ten zaražený dech
V jedinečném okamžiku

Hudba z dřevěného piána
Máme všichni touhy
Usmívat se s přáteli do rána
Nic nemá své mouchy....

dnešní Básnička

9. října 2016 v 17:24 | Mikalia
Neutečeš před sebou
I když spálíš mosty svý
Nebudeš nikdy nevěstou
Tou, po které všichni šílí
Nestaneš se matkou,
která v lůni dítě nosí
nezarmoutíš se vzpomínkou
to, co bylo kdysi
Nezapomeneš bolístku
kterou v sobě skrýváš
Nezapomeneš to,
kde každé ráno snídáš
Neproměníš podstatu svou holčičí
chtěla bys tak moc
zvrátit osud náš
Nebudeš tou na pouti,
musíš cestou jít,
kterou tak dobře znáš

Inspirace: Banks - To the Hilt

Troška drsné poezie večer :D

29. září 2016 v 23:05 | Mikalia
Třpytky ve vzduchu
Na ulici kolomaz
Vzdej se všech pocitů
Všechno smaž

Tvař se nevinně
Dyť ty jsi ta ze zlata
Usměj se podivně
Praha stověžatá

Tíhu cti na hrudi
Něhu naomak
Všude divnolidi
Za tebou pašerák.
Divný dojem v tobě loudí
Všude kolem masožrouti

Květina v parku
Vzhlíží k nebi
Zítra na jarmarku
Ukousnou hlavu praseti

Listy pokryly zem
Ženy neupřímný úsměv mají
Hoď po mě kamenem
Zlatíčka se v noci netoulají.

Borůvka

29. září 2016 v 20:54 | Mikalia
Pro tu malou borůvku
Co ušaté je nebe
Já volám chci štěstí
A naleznu Tebe
Schovávám se do peřin
Padají z ní peříčka
Život je záludný
A taky mateří kašička
Chytni mě za ruku
A obdivuj moje oči
Pro tu borůvku ze zámku
Snad bude to stačit
Borůvková pusa v pomezí

Nový článek

28. září 2016 v 11:57 | Mikalia
Dej tomu tvar
Co pramení z tvého nitra
Ten okamžik
Jež bylo spatřeno světlo světa
Schůzka s tajemným andělem
Každá sklenka příjemně cinkla
Večer se zasnoubil se šerem
Kroky vedly opodál
Tam v domě se svítilo
Tvé tělo cítí ten žár
Ohromně by se ti to líbilo
Na kostele odbila půlnoc
Kdy zase přijde klekání
Ohromné světlo zablyštilo
Miluju tohle noční toulání
Cesty ukážou,
Správný směr mají
Kam člověk zabloudí
Světu neutají.

Večerní báseň

25. září 2016 v 22:19 | Mikalia
Do noci s andělem
Potrápit jeho gesta
Mezi peklem a nebem
Jsme ze stejného těsta
On se na mě plaše usmívá
Já mu škubu peří z křídel
Tvářím se, že jsem nevinná
a on je můj přítel
Válíme se v hebkých peřinách
Padají z ní peříčka
Všechno je jen o chviličkách
Usínat při svíčkách
On je můj anděl
Který mi věří
Jen on má klíč
od všech mých dveří
A může hledět do mých snů
Každý anděl je trpělivý
A stojí při Tobě mnoho dnů
Padá z něj peří
a usmívá se mile
Jako kapka rosy
Setkat se s ním
je mé přání jediné.

Teď básnička

25. září 2016 v 20:13 | Mikalia
Bude to dobré,
bude to stát za to
Bude to dobré
promění se ve zlato
Budou hvězdy nad námi
A tráva sledovat náš krok
Chtějme být svéhlaví
Třeba to vyjde na přesrok
Zčeří se hladina
Uzavře se pod tebou
Než se nadechneš nozdrama
bude vyřčen ortel nad Tebou
Povídat se o ní bude
příběh a taky story
Že chytila druhý dech
Závist že, tak bolí
Ona si však pyšně kráčí
Líbat stopy v písku
Dáma která si věří
Nenajdeš pro ní klícku
Bude to dobré
protože ona se měří s hvězdami
Neřeš co bylo,
ale to co je před námi.

Básnička vytvořená dnešní cestou metrem

17. září 2016 v 22:02 | Mikalia
Jakoby tělo nepatřili k sobě
Tiše skřípe, vrže a skučí
Trošku po dlouhé době
Vedu tyhle divné řeči
Kůstka ke kůstce
Zapadne v dírce
Svaly ji obalí
Prsa jako dva hrboly na opuce
Hrudní kost charisma chrání
Srdce uvádí život tvému chodu
Někdy se zastaví
není to na škodu
Musíš smysly vnímat
A vychutnávat krásné chvíle
Celý život učit se dýchat
Kdekoliv tě něco zasáhne
A pak...
Srdce hodí zpětný chod
Zadrhne se a zastaví
Tvé tělo porazí
A přál by sis mít šanci znovu
Jenže to nejde jako na potvoru
Máme jen jeden pokus
Tak už si konečně odpusť.

Inspirace: Release Me - Lenny

Básnička vytvořená v noci

16. září 2016 v 8:23 | Mikalia
Podzim klepe na dveře
Snad na dřevěná vrátka
Jablko v zázvoře
Barevného draka na drátkách
Výborné kafe v podloubí
Cukrovou vatu už jsme dlouho neměli
V karamelu obrazce dvojic
Svetr schovaný marně
Topení co by mělo topit
Čokoláda co vypadá vábně
Kolem krku pletenou šálu
A fotoaparát po ruce
V tom starém vagonu
Vydáváme se na cestu po roce
Cukrových homolí
Na rtech ulpívá sladkost
Snad jsme na nic nezapomněli
Láska to je vzácnost ...


Inspirace: Kina Grannis - The Keeper
Vytvořeno: 16.9.2016 2:10

Skládání básní

15. září 2016 v 9:45 | Mikalia
Inspirace v metru
Tam žena schovaná za tmavými stíny
Spoře oděná skrze baldachýny
Po rtech stéká krůpěje potu
V tom starém zrezivělém voru
Táže se sama
Měsíční světlo siluetu krášlí
Její pevně vyklenuté ňadra
Asi někoho vábí
Hladí si hýždě, prameny vlasů
Šimrají ji ramena
Je jakoby tu celý život byla
Ta bez jména
Pojmenuj ji Iris, Carmen nebo Mia
Mysli si,
Jako by jen pro Tebe žila
Perly na krku hrdlo svírají
Tyhlety dívky zavřou něžně oči
na nic se neptají
Jednou do toho voru přijdu i já
V noční hodině pozdní
Překvapím tu bez jména
Den po dni
Dám jí,
co její tělo si žádá
Už se těším na její zaklínadla
A líbat ty ňadra úst
A záhyby jejího těla
Tak už mě prosím pusť
Chci, aby naletěla
Mým sladkým pošetilým snům
(12.5.2016 )
Inspirace: Marina 24 - Deep Divers, Je suis Neptune

Je po párty

14. září 2016 v 9:26 | Mikalia
Je po párty,
Prázdná láhev od šampaňského
Šaty naruby
Stopy po panu neznámém
Rudá červeň na rtech usychá
Po obličeji smáčí se slzy
V potůčky naděje.
Umírá tahle show
Měla předem daný směr
Perly rozkutálené ve sněhu před domem
Bílá růže na okenním parapetu
Hledání po panu neznámém
Končí v touze usedavé
Dáma v korzetu
Silueta boří mýty
Po chodbách se toulá
Neměla by nikdy
Takhle ždímat slova pouhá
Pana neznámého stín
Mizí v noční krajině
Utichají přání a tužby
V této pozdní hodině.
Dáma krvavé stopy trousí
A pana neznámého hledá
Asi si myslí
A tajně doufá.
Jde ji to k neduhu
Či poskvrnky na duši
Potápí se skrz osudu
A tápe po štěstí.
Ta dáma z muzejního obrazu
S červení na rtech.

Básnička

14. září 2016 v 9:18 | Mikalia
Chci ti to pošeptat,
napovídat, že fialové je nebe
Buď hodná holčička
Koupím si třeba i Tebe
Ovážu mašličkou
obleču do sametu
Udělám Tebe vábničkou
Ještě chvilku, už jsem tu
Budeš zdobit výlohu
promrkej řasama
pomažeme rty do medu
budeš bohyně mezi ženama
Svlékneme bílou,
navlečeme růžové látky
Proměníme tě v holčičku stydlivou
v sovu mezi ptáky
Provoníme hrdlo, zápěstí a stehna
budeš v té uličce stát
než odbije šestá
A na ústa místo škvírky zámek
budeš hvězda
pro někoho svatostánek.
Má holčičko z výlohy...


Tramvajová

22. listopadu 2015 v 18:07 | Mikalia

Jsem zvíře,
Které dotek anděla sráží.
Jsem nemocný skutek tvé zraněné duše.
Jsem neústupný vůdce,
Co meč má od sazí,
Jsem dědic Picasa čili tvůrce.
Jsem tvá myšlenka,
Která nedá ti spát,
Jsem kopretina,
Která hladí
A nutí tě smát.
Jestli tvůrčí nebo víla,
Tak dopřej mi minutu ticha.
Můj svět je jeden kraj
A mí lidé ví,
Že jsem ješitný a nebojácný král!

Básnička - inspirace - The Approaching Night - Philip Wesley‏‏

6. listopadu 2015 v 8:28 | Mikalia
Toulají se dvě labutě
Hledají se v šeru
Jedna druhou nezradí
nepošlou se ke dnu
Hraje pro ně solo
v té vysoké aleji strachu
pramálo života do toho
rozbitého klavíru
a v něm molů a pachů
Pírko k pírku usedá
na tíživé hladině
Jezera pohádkového v krajině
v líbivé tůni...
Jako pláč dítěte líbezného
který brečí a trůní.
Hvězdy zrcadlí se u blán
jedné z labutí
slyší hudbu z piána
obstarožního
Bojí se, že svojí smrtí
tu druhou ztratí
V jezeře kde klavír
svojí hudbu půlí
Labuťák myslí na tu svou
na tu nádhernou vůli...
Voda se nečeří
když razí cestu k ní
Je osamělý
taky se trápí
že nemohli být spolu dýl
Labutí jezero přezdívá se
jedné krajině
Kdy místo dvou labutí
tam tancují dva andělé
Vnímej, poslouchej
buď tichým divákem
to solo je vyjímečné
a bude trvat jenom chvíli.
Labutě umíraj...

5.-6.11.2015 5+6= 11
 
 

Reklama