V metru mě políbila můza

16. září 2018 v 8:28 | Mikalia |  Básničky
Ptáš se mě co tu dělám
A já se tážu kam jsi zmizel ty
Mnoho snů a přání kam uléhám
Ochoz se závěsy
Látky, které putují po místnosti jako chrám
Tak opuštěný a tichý
Bylo souzeno nám

Ptáš se mě co tu dělám
Já na rtech zbytky lesku krásy
Byla jsem za panenku
Teď tahám se za vlasy
Za vlasy v cupu letu
Ztratí svůj tvar
Pověz děvčátko jak to bylo dál

Ptáš se mě co tu dělám
Snad je to trošku k smíchu
A nebo k pláči
Stojím na hraně hříchu
Za trošku krásy
A uléhám do postele s nebesy
Vzpomínky zmizely tam za lesy

Ptáš se mě co tu dělám
Já tiše sním
A našlapuji po špičkách
V moři kam odletím
Vymyslím si příběh protože
Náš je ohraný
Ztratil sílu a barvu odnože
Dvě postavy co odehrály
Svojí poslední plavbu
Kam jen se poděli
Kam ukryli tu mapu

Ptáš se mě co dělám
Já vydávám se na cesty
Býval jsi můj král
Přineslo to však neštěstí
Rozloučím se a neohlédnu zpět
Takový niterný a úsečný je tvůj tep
A jakoby najednou ustál můj boj
Loďka naráží vlnami o příboj...

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.