Únor 2018

Honzovi Fedymu

28. února 2018 v 19:44 | Mikalia |  Myšlenky 1
Někdy ty stopy duší vidím na lidech jako takový malý modrý světýlka. Kdyby byly mou součástí, tak bych byla pěkný magor. Stopy duší těch, kteří vás měli rádi a už nemaj. Míša má na sobě spoustu modrých světýlek.


Honza Fedy

28. února 2018 v 18:41 | Mikalia |  Slova přátel
Ty jsi jak vulkán,,, se to v Tobě celou tu dobu hromadilo a teď to chce ven ... já to věděl !!!
Přesně tak. Dusila jsem to v sobě skoro čtvrt roku a tiše brečela do polštáře, že chci být jako oni :D


Honzovi

28. února 2018 v 18:38 | Mikalia |  Myšlenky 1
Dobrou noc
Noooc
Noooc
Hvězdy
Obloha
Všichni spí
A ty bys měl taky jít spát ...


Inspirace můzou

28. února 2018 v 18:34 | Mikalia |  Myšlenky 1
Polije mě po těle nádherný pocit jako při milování.
Přijde můza, políbí na rty a šeptá, šeptá a šeptá.
A já to musím hned napsat ta její slova, její myšlenky, přání a touhy...
Když už je to na papíře, přečtu si její vzkaz, polije mě nádherný pocit štěstí jako při orgasmu.
Ale jinak... je to jiný druh orgasmu...
Ten duševní....
Tohle nemůže mít každý



Noční inspirace - Above Beyond - Making plans

28. února 2018 v 6:01 | Mikalia |  Básničky 1
Je tolik cest a možností
Ty váháš a máš strach
Dojdeš sám na rozcestí
Smůla na patách
Pootočíš a podíváš se nahoru
Tam uvidíš zčernalou oblohu
A sivé nebe
Chce to Tebe...
Je tolik cest a jedna volba
Uskutečnit tolik krás a touha
Však ty na rozcestí budeš stát
Kapka po tváři žene se snáz
A tak podívej na to nebe
Hraje tam sólo
Hvězda a není ji mnoho
A ty budeš stát pod nima
Takhle to nějak začíná?
Je tolik cest a my mezi nimi
Jsme lidi a taky děláme chyby
A když bude nejvíc smutno na světě
Vzpomeň si že tam nahoře
Jsou andělé ...


Noční inspirace

28. února 2018 v 5:57 | Mikalia |  Básničky 1
Jsi má láska
Co přišla do mých snů po špičkách
Jsi můj niterný stín
V tolika ohledech
Jsi na nebi hvězdička
Ve všech odrazech
Jsi mé pouto
Co mě láká
Jsi neskutečně mnoho
Proměnit se v ptáka
Jsi má naděje
Co mé nitro svírá
Jsi řeka divoká proměnlivá
Jsi mé milé co leží na polštáři
A ve snech romantická
Jsi to co je jiné na mé tváři
Chvějí se ti lehce víčka
Jsi ta co nosí šaty z hedvábí
Která mě vytáhne z nesnází
Jsi ta co patří jí můj svět
Pobledlá víčka, šíje, její vzhled
Jsi ta co boky jsou mým nebem
A nožky jako sladká pěna
Jsi ta co nevypustí nic z úst
Nepolíbená
Jsi ta co mě svádí a láká
Proměnit se v holubici
Zvědavého ptáka




Momentální myšlenka

27. února 2018 v 19:34 | Mikalia |  Myšlenky 1
Nemůžeš dělat všechny šťastné, nejsi čokoláda.


Pro Davida P.

27. února 2018 v 19:00 | Mikalia |  Básničky 1
Od anděla co měl okna dokořán
Co obraz je mi tak dobře znám
Od anděla který díval skrze mraky
Co umí z ničeho nic zázraky
Od anděla co polámali mu křídla
On se na nás shora dívá
Od anděla co slzy měl od popela
A náruč hřejivou
Od anděla který se ve světě vyzná
Auru měl barevnou měnivou
Od anděla který byl mým svědkem
Který zlé odehnal
Od anděla byl mým jediným přítelem
Aniž by o to člověk stál
Od anděla co jeho úsměv hřál
On je tu a ty bys měl jít dál…
Od anděla co sedí na římse
Třeba se posadím, sblížím se
Od anděla co do krajin a dálek se dívá
Je ospalý ale radost mívá
Od anděla co pozoruje svět skrze mraky
Vím že budu moct smět za ním jednou taky…


Myšlenka Martinovi

27. února 2018 v 17:33 | Mikalia |  Myšlenky 1
Je to jako když se spálíš... ze začátku je to šok, pak je puchýř, o který se člověk musí starat, aby z něj nezůstala jizva... a postupně když se o tu bolest hezky staráš, rána se zacelé a nikdo nic časem nepozná, že by se kdy kdo spálil


RAEGO - Jediný co mám

27. února 2018 v 16:46 | Mikalia
Raego:
Možná je řešení sebrat se z dveří, směle jít.
Ač mučím nohy sebevíc máš mí city ve velení.
A možná si to tvoje srdce prostě už přeje jít.
A všechny vnitřní sdělení už vidíš jako vězení.

Možná to napsal osud a nám zbyl jenom scénář.
Potkat tě dřív tak happy end je závěrečná scéna.
Možná tě taky mrzí, že už v očích nemám diamant, páč každý si k sobě přejem napsat cizí jména.

Možná začnu bejt fér a přiznám, že jsem dělal chyby, ale dozvím se to až budeme oba u jiný kliky.
Možná jsou to jen zvyky žádná vášeň ani city, a stejně nás jen zajímá jak přežít ten život v krizi.
Možná bychom to měli nechat tím časem odejít, když není cesty jak tu propast mezi náma obejít.
Možná čekáš na vlak, co jezdí v lepších kolejích, a ve tvý hlavě je dům z našich snů na popel shořelý.

Christina:
Snad mám kam jít do tmy,
Doufám, že neodcházíš, já už vím, že ty
Jsi to jediný, co mám, mám, mám
Jsi to jediný, co mám, mám, mám
Jsi to jediný, co mám, mám, mám
Jsi to jediný, co mám, mám, mám

Raego:
Možná si nejsme souzeni, jsme jiný druhy sloučenin
nepřežili jsme v soutěži, kde všichni soupeři stejně jdou k zemi.

Možná jsme mezi loužemi, ale z nouze jsme zmoudřeli,
na mou čelist jsme zkoušeli, že střepy jdou slepit.

Možná po všech těch kázáních zbyde prázdná skříň,
a zázračných pár sta dní pozná jen záznamník "Snad mám kam jít".

Až budu spráskanej za pád na tyhle glos, co není žádaný ani na nočním nádraží, možná z pohádky budem jen zlevněnou povídkou, a za mou pusu prořízlou tě osud nechá klopýtnout.

Možná mě skolí soud, budu jen vzpomínkou, nechtěnou prohlídkou, kde se tvá loď bojí plout.
Až se ty řádky dopíšou, možná můj cit jak závaží tebe odříznou, a já budu jenom tou zatoulanou obsílkou
Co nestihnou si tvoje oči prohlídnout

Christina:
Snad mám kam jít do tmy,
Doufám, že neodcházíš, já už vím, že ty
Jsi to jediný, co mám, mám, mám
Jsi to jediný, co mám, mám, mám
Jsi to jediný, co mám, mám, mám
Jsi to jediný, co mám, mám, mám.

Snad mám, kam jít do tmy
Doufám, že neodcházíš, já už vím, že ty
Jsi to jediný, co mám, mám, mám
Jsi to jediný, co mám, mám, mám
Jsi to jediný, co mám, mám, mám
Jsi to jediný, co mám, mám, mám.

Raego:
(jsi to jediný co mám)
(jsi to jediný co mám)
(jsi to jediný co mám)


RAEGO - Ty a já

27. února 2018 v 16:44 | Mikalia
Tolikrát jsem si přál,
aby se mi to jen zdálo,
že je to noční můra,
po který přijde ráno,
ale dávno už vím,
že čas nejde ovládnout.
Nejtěžší rozsudek
s tímhle pocitem stárnout.

Tak dal bych cokoliv,
klidně se upsal ďáblu,
za vteřinu jistoty,
že to bez tebe zvládnu.
A proti prázdnu,
mám ukolébavku v prášku,
mít na paměti tlačítko Delete,
rychle ho zmáčknu.

Jsi všude kolem mě,
a nejde tě obejmout.
Jak zámek na mém srdci,
kterej nikdy nejde odemknout,
už víš proč se lidi otáčej,
když kolem jdou,
páč každým krokem od tebe,
propadá země pode mnou,

- tak zapomeň,

nebo tě vzpomínání sejme.
Jak mám opustit něco,
bez čeho dejchat
- nejde.

Kdykoliv tvý jméno tančí,
na mejch rtech,
tak zastaví se čas,
a na vteřinu ztratím dech.

Až zasáhne tma a zhasnou i světla,
až se zastaví čas a zmizí i cesta.
Ty a já, ty a já, ty a já, ty a já.
Chci to zpátky, i když nejde to vrátit.
Až zavane bouře do bezvědomí,
až mě to zasáhne hluboko do svědomí.
Ty a já, ty a já, ty a já, ty a já.
Chci to zpátky, i když nejde to vrátit.

Napsal jsem tisíce řádků,
abych tě z hlavy vypsal.
Často tě v sobě špinil,
vždyť si čistá jako krystal.
Nejde si přiznat,
že nečekám na signál.

Jak Gambler,
co ztratí všechno,
aby trochu vyhrál.
Je to prokletí,
když ráno natahuju náruč,
jen abych na polštáři -
po prázdnu sáhnul.
A do šrámu -
si liju ethanol jak sádru,
aby každej pocit zkameněl -
už v samotnym jádru.

Jsem
zmateně divnej,
když mí oči táhne displej,
čekám, že zazní tvůj tón,
i když je vyplej.
všechno,
co si hlasy asi v mojí hlavě myslej.
nutí zamyslet se, jestli,
jsem si sám sebou jistej,

- tak zapomeň,

nebo tě vzpomínaní sejme.
Jak mám opustit něco -
bez čeho dejchat

- nejde,

kdykoliv tvý jméno tančí -
na mejch rtech,
tak zastaví se čas,
a na vteřinu ztratím dech.

Až zasáhne tma a zhasnou i světla,
až se zastaví čas a zmizí i cesta.
Ty a já, ty a já, ty a já, ty a já .
Chci to zpátky, i když nejde to vrátit.
Až zavane bouře do bezvědomí,
až mě to zasáhne hluboko do svědomí.
Ty a já, ty a já, ty a já, ty a já.
Chci to zpátky, i když nejde to vrátit.

Nejde to, nejde to, nejde to vrátit.
Já vím že, nejde to, nejde to, nejde to vrátit zpátky.
Ani kdybych si to přál !
Ani kdybych o to prosil ...

Až zasáhne tma a zhasnou i světla,
až se zastaví čas a zmizí i cesta.
Ty a já, ty a já, ty a já, ty a já.
Chci to zpátky, i když nejde to vrátit.
Až zavane bouře do bezvědomí,
až mě to zasáhne hluboko do svědomí.
Ty a já, ty a já, ty a já, ty a já.
Chci to zpátky, i když nejde to vrátit.


RAEGO - Dokonalá

27. února 2018 v 16:42 | Mikalia
Dokonalá - nalá - nalá,
dokonalá - nalá - nalá,
s tebou jsem dokonalá - nalá - nalá,
dokonalá - nalá - nalá,
s tebou jsem dokonalá.

Už je to nějakej pátek,
co jsem bejval ten drzej cápek,
co na nic nesáhne,
za to všechno v ruce má hned,
znáš mě, ale nechápeš,
co tě ke mně táhne,
nechci zářez, chci čas,
vepsat ti do tváře řádek.

Třeba ti přijde,
že si má další postelová krádež,
nebudu lhát v mých představách
ležíš na zádech,
možná tu před tebou,
ale ty nejsi ten jeden nádech,
proto chci ohýbat tvý jméno
ve všech sedmi pádech.

Budu se dívat,
i když předvedeš jen levný drama,
až zhasnou jeviště,
nezůstaneš na sále sama,
než aby tleskaly,
mí ruce chtěly dřív jen sahat,
teď je z nich náruč
až jednou budeš ke dnu padat.

Snad se mi zdáš, tak sama sebe se ptám,
zda je to zázrak nebo zase jen sním,
tak jsem začala snít, dýchat a pro tebe žít,
tohle je láska, a to nic nezlomí.

Dokonalá - nalá - nalá,
dokonalá - nalá - nalá,
s tebou jsem dokonalá - nalá - nalá,
dokonalá - nalá - nalá,
s tebou jsem dokonalá.

Chci tě svléknout z masek,
vidět tě citem nahou,
milovat tě nazdobenou,
obdivovat i slabou,
dřív bych za sebou ty dveře
k tobě radši zabouch,
teď nechápu, že tě chci víc,
s každou další vadou.

Nelam si hlavu,
zda to jednou tu mojí přejde,
zůstávám, protože tvůj krok
tím mojím pořád hejbe,
nelam si hlavu do čeho se tvoje krása vejde,
to, co máš uvnitř,
se v mém nitru stejně jednou sejde.

Neřeš mí oči, vyhlížely
dřív jen nohy z novin,
chtěl jsem to po mým
tak jsem lovil vitrínový klony.
Zrcadlům nevěř,
jenom strach je třeba dolů shodit,
ne to tělo, jde o pocit,
ten mi pomoh tohle složit.

Snad se mi zdáš, tak sama sebe se ptám,
zda je to zázrak nebo zase jen sním,
tak jsem začala snít, dýchat a pro tebe žít,
tohle je láska, a to nic nezlomí.

Dokonalá - nalá - nalá,
dokonalá - nalá - nalá,
s tebou jsem dokonalá - nalá - nalá,
dokonalá - nalá - nalá,
s tebou jsem dokonalá - nalá - nalá,
dokonalá - nalá - nalá,
s tebou jsem dokonalá - nalá - nalá,
dokonalá - nalá - nalá,
s tebou jsem dokonalá - nalá - nalá,
dokonalá - nalá - nalá,
s tebou jsem dokonalá - nalá - nalá,
dokonalá - nalá - nalá,
s tebou jsem dokonalá.


RAEGO 27.2.2018

27. února 2018 v 16:40 | Mikalia
Pochop to. Jsi skvělá. Nepotřebuješ nic, abys byla lepší. Nemusíš být hubenější, nemusíš mít lepší hadry, nemusíš v sexu předvádět extra čísla. Jsi úžasná taková, jaká jsi. Moc si přeju, aby si pochopila svojí cenu. Nikdy jsi nebyla jako ostatní holky. Máš občas podivný myšlenky. To jsme dva. Ale pro nějakej důvod o sobě pochybuješ, hledáš na sobě chyby a trápíš se tím. Ale minulost je minulost. Tu nezměníš. Nemůžeš se vrátit v čase a bejt jinou. Buď jiná dneska. Užívej si každej dech, kterej máš. Dělej nový věci. Zamiluj se. Mluv o svých slabinách, snech a přáních. Objev svoje nové já. Ale žij. Netrap se. Nenič se. Nebraň se změnám. Přece jenom žiješ jenom jednou. A to nejkrásnější je, že ty jsi fakt skvělá. Podívej se na sebe prosím mýma očima. Pak pochopíš, že co vidím. Je čistej skvost.


Inspirace na mostě

27. února 2018 v 16:25 | Mikalia |  Básničky 1
Vyrumělkovaná ústa
V levandulových zahradách
Ta krásná přehrada pocitů, plná
V našich hrách
Květiny stáčí se k tomu zářivému na nebi
Stín mihotá se k jinému,
Tomu co leží na zemi
S vůní rozmarýnu,sladkých malin a borůvek
Košík pár iluzí a domněnek
Věneček z kopretin co vlasy zdobí
Jediný pohyb naší touhy
A do světa hlásám
Byla jsi jediná, krásná
Klobouk na hlavě, rytíř sám
Kravata, negližé kudykam
A mezi chmýřím pampelišek
A dlaněmi
Nech to co bylo za námi
Rty v medu slíbat nemohou
V zahradách s oponou
Zamčené na doraz
V levandulových zahradách


- 10 a jde se do práce

26. února 2018 v 6:41 | Mikalia |  Iphonek 6
Komu se chce do té zimy? už je jaro? :))


Canon

25. února 2018 v 22:37 | Mikalia |  Fotografie

Káťa

25. února 2018 v 22:35 | Mikalia |  Fotografie

Kristián 3

25. února 2018 v 22:30 | Mikalia |  Fotografie

Kristián 2

25. února 2018 v 22:29 | Mikalia |  Fotografie

Kristián 1

25. února 2018 v 22:28 | Mikalia |  Fotografie

Kristián

25. února 2018 v 22:27 | Mikalia |  Fotografie

Tělo jako nepřítel

25. února 2018 v 21:51 | Mikalia |  Citáty z knih
Ať tvé tělo živí dech... buď překrásná




Dejvovi

25. února 2018 v 15:32 | Mikalia |  Myšlenky 1
Já nechápu jak to mám tedy zpracovat. Provedla jsem ti něco? udělala jsem něco za co mě nesnášíš? čím jsem si to zasloužila? Zamiloval ses do někoho jiného? začal jsi mě nenávidět? Udělala jsem ti něco co ti tak ublížilo že musíme smazat vše, co jsme spolu prožili? nemužu jít dál když nevím odpovědi na tyhle otázky. Rozhodně jestli jsem ti udělala něco ošklivého v poslední době chci to vědět, abych věděla, že si tvou ignoraci zasloužím a že konečně přijmu ten fakt, že tohle všechno skončilo a nedá se s tím nic dělat.... nedokážu být bez kontaktu s tebou láme mi to srdce ...


Myšlenka Honzovi

25. února 2018 v 11:44 | Mikalia |  Myšlenky 1
Když mi někdo přijde do života, vím, že to není na dlouho a proto chci být pro toho člověka nezapomenutelná....


Bez Tebe

25. února 2018 v 11:36 | Mikalia |  Básničky 1
Ztrácím slova
Ztrácím tvar
Bez Tebe to není ona
Je to jen klam
Bez Tebe se nevrátí
V létě jak štípou komáři
U rybníka na mole
Užovka ve vodě
Májový ples
Šaty z bílé krajky
Medový polibek
A ty krásné časy
Bez Tebe je pochmurno a zima
Proč mi to stále připomíná
Zima zebe až na záda
Co je to co mi pomáhá?
Bez Tebe to není ona
Je to jen pouhá iluze
Mrtvola


Básnička Neděle

25. února 2018 v 11:06 | Mikalia |  Básničky 1
Jsme to ještě my?
Cesta se klikatí pod Petřínem
Je rázná, svinutá do perel
Třeba je to tím stínem
Touláš se pod skrýší z vlasů
Kde usínáš
Jakou vinou, hloubka času?

Jsme to ještě my
Z nebe prší kapky dešťová voda
My dva bláznivý
A naše volba
Ovlivňuje nás to pouto
Kolem a kolem vítr mě sráží
Pod mostem ledová řeka
Okna tají se vitráží

Jsme to ještě my
Jsi daleko dál než duše
Potácí se třepotá
a je tak tiše
Zvykli jsme si
Že ty a já není to tebou
Láska přichází bohužel ne ve dvou
Klavírové klapky hrají etůdu
Copak je to za ostudu?


Myšlenka v neděli

25. února 2018 v 10:31 | Mikalia |  Myšlenky 1
Pořád je tolik důvodů se na co těšit a kouzlem je, že pořád přicházejí nové a nové příležitosti k těšení. Těšme se a užívejme ;-)


Nedělní básnička

25. února 2018 v 9:16 | Mikalia |  Básničky 1
Je tolik světů
a my v nich
Rozprostírá se to v nás
Není nikdy mnoho chyb
polapit v úkol vás
Klavírové solo a ty můj pane
Zatím co ty žiješ dál
Mé tělo stárne
Je tolik světů
a já do nich volám
Však jako ozvěna
Taková tichá, holá
To proto, že je bez Tebe
Je tolik světů kRÁLEM jsi byl
a ona ti věří
Však uteče čas
a víš že to byly jen řeči....
Je tolik světů
a v dáli na mě někdo čeká
Probudím se v letu
Taková hra,
uspěchaná a trvá....


Myšlenka

25. února 2018 v 9:12 | Mikalia
Nekdy bych se nejradsi rozbehlaa bezela za michalem a blazou a lukasem a davidem a objala bych je vsechny postupne a přála si aby mě tím zas spojili dohromady a mohla se vratit uplne na plno ta míša jako dřív která zase věří

Inspirace

25. února 2018 v 9:11 | Mikalia |  Básničky 1
Tolik let a my s nimi
tolik let a lidi dělají chyby
nevrátíš čas zpátky ..
i kdyby jsi moc chtěl
i kdyby sis to moc přál
možná bys uvěřil na pohádky ....
že čas lék i čaroděj
Kouzla času ve smyčkách
kouzla času v nevinných ozvěnách