Listopad 2017

Myšlenka Martinovi 5

30. listopadu 2017 v 8:28 | Mikalia |  Myšlenky 1
Krásná růže... ta rostla v té vzácné zahradě za bílým laťkovým plotem a stromy plné anýzu?

Ta rostla v zahradě plné tajemství a záhad.

A ty tajemství měly na samých okrajích třpytky sněhových vloček pane Silvestr?
Tajemství, která se lepí na podrážku jako nesmazatelné stopy kudy bloudí naše kroky?


Myšlenka Martinovi 4

30. listopadu 2017 v 8:25 | Mikalia |  Myšlenky 1
Víš co je má největší jistota v životě?

Tvé já, tvé štěstí, tvé charizma, umíš být pro lidi okouzlující a oni ti ho umí vrátit

Že věci jsou jak mají být... amen :D


Myšlenka Martinovi 3

30. listopadu 2017 v 8:23 | Mikalia |  Myšlenky 1
Zdál se mi v noci sen a byl právě plný mrazu - usuzuji, že bude krutá a dlouhá zima.




Myšlenka Martinovi 2

30. listopadu 2017 v 8:22 | Mikalia |  Myšlenky 1
Lidi se setkávají z nějakého důvodu.
Test, trest, dar, lekce....
Proto neseď doma, tam za tebou štěstí nepřijde
Neklepe na dveře domova
Pojď ven, pojď něco zažít.
Nepomůže ti omotat tu šálu kolem krku
Nasadit kulich a rukavice


Martin

30. listopadu 2017 v 8:20 | Mikalia |  Slova přátel
Neobyčejné věci se stávají něčím vyjimečným. Standartní věci jsou někdy obyčejné.


Myšlenka Martinovi 1

30. listopadu 2017 v 8:20 | Mikalia |  Myšlenky 1
Já bych asi chtěla zažít s klukem takový to když nám bylo šestnáct, sedmnáct. Romantické procházky, jít spolu na horor do kina, scházet se někde v kouzelné atmosféře nějaké hezké vinotéky. Něco takového bych si přála zažít, stát u stromečku, popíjet spolu svařák, zní to jako kliše?



Myšlenka Martinovi

30. listopadu 2017 v 8:17 | Mikalia |  Myšlenky 1
Poznávat nové lidi je jako skládat puzzle a každý kousek má svůj čas.


Básnička cestou na autobus

30. listopadu 2017 v 7:45 | Mikalia |  Básničky 1
Mráz
který zdobí sukni vlečky
Mráz
Který dělá za věty tečky
Mráz
a v něm mrholí
Mráz
Který ti napoví
Mráz
V něm krystalky vločky
Mráz
A my bílé ovečky
Mráz
Kreslím na okna vitráží
Mráz
A chyba která naráží
Mráz
Tahem jedním štětcem
Mráz
Dělá co nechcem
Mráz
A polibek z vášně
Mráz
Přenádherně otvírá básně
Mráz
A my lovci
Mráz
Nedělat co nechci
Mráz
My ledoví
Mráz
Vločky sněhový



Vesmír

29. listopadu 2017 v 7:24 | Mikalia |  Myšlenky 1
Davide ozvi se ! Já musím dodržet slib.Chci ti toho tolik říct ....


A vyšlo slunce

26. listopadu 2017 v 8:10 | Mikalia |  Myšlenky 1
A vyšlo slunce.
Děkuji za tohle ráno
Děkuji za to chodit mezi lidi bez potíží
Děkuji za nové příležitosti
Děkuji za včerejší procházku novým místem
Děkuji že nademnou držíš stráž
Děkuji za ty úsměvy poslední dobou
Děkuji za vyslyšení v pasáži Lucerna
Děkuji za novou šanci
Děkuji za přátele
Děkuji za rodinu
Děkuji za tu úžasnou příležitost ve stacionáři
Děkuji že mohu zjistit o sobě víc
Děkuji že začínám chápat....

Jako byste skládali puzzle. Tvoříte nejdříve ty velké kusy zvířat. Ty se skládají hrozně snadno a dalším řešením začínám přecházet na skládání oblohy. Je hrozně těžká, v několika odstínech a ty se skládají daleko hůř. No jenže já mám pocit, že už jsem pokročila a dělám rám.....


Sen

26. listopadu 2017 v 8:06 | Mikalia |  Myšlenky 1
Můj dnešní sen...
Starý opuštěný dům od domova kde bydlím. Klícka na ptáky ve skříni. Slunce prosvicující ten opuštěný starý dům. Do toho domu se dalo jen dostat přelezením plotu a ten dům jakoby patřil mě, ale nebyl můj. Staré křeslo v původním obývacím pokoji, nedojezená miska se lžící v kuchyni, na kredenci vzkaz milému. A já nesu starý hnědý kožený kufr do skříně kam patří. Musím ho tam dát. V tom snu nechápu proč, ale vím, že je to má povinnost. Probudím se a vím, že chci vědět co bylo v tom kufru.

Jestli je vesmír mocný tak mě vyslyší. Potřebuju s ním mluvit. Ty víš s kým :)
Až teď cítím, že mi něco chybí. Musím si vyřešit ještě tohle ať můžu žít svůj nový život ... ale jsem klidná. Vím,že dřív nebo později se sejdeme a přijdeme tomu na chuť. Moje věci uklizené do správné přihrádky v komodě. Moje malá bílá virtuální komoda v mé hlavě a některé věci před ní se hromadí a já je potřebuji roztřídit do správných šuplíků.


Myšlenka s Tomem

25. listopadu 2017 v 17:05 | Mikalia |  Myšlenky 1
A vidíte tu jizvu rytíři? Ta jizva má jméno.Krásně se potácí na jazyce když ji vyslovíte... jmenuje se Jizva odvaha 🙂 už víte rytíři?


Ze života

25. listopadu 2017 v 16:16 | Mikalia |  Citáty
Telefon vás sice sblíží s těmi, kteří jsou daleko, ale kvůli němu se vzdalujete lidem, kteří jsou vedle vás.


Ty můj poeto

25. listopadu 2017 v 15:49 | Mikalia |  Básničky 1
Hra opírá se o plátno
Bylo děravé a svitla naděje
Nebyla to hříčka na prázdno
Zbraň a nejsou v ní náboje
Skončila takhle divná show

Hra opírá se o plátno
Zmizela v nepatřična
Tam v hlubině vodní
Dopadla zblízka vidlička
V té hodině noční
A udělala rýhu do podlahy

Hra opírá se o plátno
Je na čase usmívat se kolem
Vyčistit všechny ucpané zdířky
Špínu pustit potokem
A rozhlédnout se do jiných vod
Tvé plíce získají nový kyslík
Nový záchytný bod

Hra opírá se o plátno
Hedvábí protéká skrze prsty
v dlaních
Poslední slova ztratí se v listy
Procitám a zas se stydím
Ale v koutku úsměv

Hra opírá se o plátno
Již zítřku svitlo slunce světa
Vhodnější tuž než srdce rýče
Pan amoleta
A těsto na škubánky v komoře
Už se netrápí
Nožky má nahoře
Zázrak v kotěti v předsíni
A sličně se na nás dívá
To je oč tu běží
Slůvka proměnlivá


Rozhovor Tom 1

25. listopadu 2017 v 10:52 | Mikalia |  Myšlenky 1
Je fajn někdy se jen svést, ale nesmí to jet do konečné 🙂
Přesně tak hlavně ne tu konečnou co když zrovna na té konečné nerostou stromy a ty nádherně propracovaná kvítka co mají nádherné kontury květů a co by to bylo kdyby tam ani to slunce nevycházelo?:)


Rozhovor Tom

25. listopadu 2017 v 10:49 | Mikalia |  Myšlenky 1

Svůj osud máme pevně v rukou to jsou ty největší jistoty světa 😀


pevně ne, ale můžeme tvolit správný směr a pomoc tomu 🙂

občas jsi jen cestující, který se sveze a nezmůže nic

ten vlak ale nabízí spoustu zajímavých sedadel s dalšími možnostmi je dobré si to uvědomit 🙂

i když jedes tím vlakem muzes zatim se podívat do světa



Márovi

25. listopadu 2017 v 10:25 | Mikalia |  Myšlenky 1
Partnera člověk pak víc zná a nebojí se mu víc říct o svých přáních a touhách a jsou některé sny a touhy, které si chceme plnit s někým kdo je pro nás opravdu důležitý. To naprosto chápu a zní to i logicky. Taky mám spoustu přání a tužeb co chci zažít se svým partnerem a hrozně se na to těším až to někdy nastane ale podle mě jsou to takové ty touhy co dělá šťastné oba a tím se jejich vztah upevní.




Dominik 1

25. listopadu 2017 v 10:22 | Mikalia |  Slova přátel
Smíchu plnýma očima a říkáš to pro nás kvetou bodláky, nemohu si pomoci když to čtu vidím Tebe....
A potom horskou louku obklopenou jehličnatými stromy, kde se horské paprsky slunce zapíjejí do kůry a pryskyřice stéká po kapkách po rozpraskaném, drsném kmeni.


Inspirace hudbou

25. listopadu 2017 v 10:14 | Mikalia |  Básničky 1
Ty jsi ta
Co si věříš
Spanilá a milá
Ty jsi ta
V tobě skrýš
Malá holka uvězněná
Ty jsi ta
Co každé ráno snídáš
A hrnek jsi neumyla
Ty jsi ta
Že každý je lhář
U týrání jsi nebyla
Ty jsi ta
A za tebou mraky věží
Ty jsi ta
Co se proměnila
S těží
Ty jsi ta
V znamení ctí a prostotě
Ty jsi ta
Štěstím kypící
Nespí v temnotě
Ty jsi ta
O které každý snívá
Ty jsi ta
Při které rád spíš
Slova proměnlivá
Ty jsi ta
Zvláštně milá
Ty jsi ta
Co tvoje duše skrývá
Ty jsi ta
O které plynou slova lásky
Ty jsi ta
Co má neviditelné masky
Ty jsi ta
Co dýchá svůj podíl
Ty jsi ta
Co musíš dělat
Jako by nebyl….


Jsem to ale kuchařinka

23. listopadu 2017 v 20:56 | Mikalia |  Iphonek 6

Sněhová vločko

23. listopadu 2017 v 19:07 | Mikalia |  Básničky 1
A sněhové vločky
A sněhové vločky co uvízly ti v kabátě
Jsou takové jemné, hebké a studí na kštici
Když se probudím do těchto nocí
Na chodbách dítko tiše plačící
Ta krásně bílá pohádka
Co uvízla v tvém srdci
A bude tam napořád….

A sněhové vločky
Ty tu s námi budou napořád
Jako první nadějné lásky
Ustrnou se v čase, ohnou tě v pase
Chtěl by sis kousek času ukrást
A schovat se ve tmě touhy
Neodpoví ti na dopisy
Budeš tam ovíněn v chodbě stát…
Na prahu děsu a bídy
Sněhová vločko v poletu

A sněhové vločky
Sněhové vločky
Mají tu oporu
Po nocích malují oblohu
A doplňují o kaňky krásy
Chtěl bys napořád hrát si na vojáky
V tom kabátě ulpěla roztápí se
Zlehka tlačíš na ni
Otáčí se
A zmizí v nedohlednu v kapce vody
A ulpívá na objem
Zvláštní vzruch,
Záhadný vjem….
Rozloučí š se s ní

A sněhové vločky
Ty sněhové vločky
Co každý se na ně těší
Až obílí krajinu do hlubin
Jen ztolika ztěží
Večery na něž se netěším
Stojím tam před kostelem
Na věži hodiny
V tom městě zakletém …
Sněhová vločko já sena tebe těším
To je ta krása z které těžím ….
V poletu do hlubin
Za zády anděla
To je to co nestřežím
Políbím chladně a roztéká.


Myšlenka s Dominikem

23. listopadu 2017 v 18:52 | Mikalia |  Myšlenky 1
Já tu poletuji jako vločka sněhu v prosincových zimních nocích.
Která si hledá tu pravou dlaň vřelého pohlazení
miluju když sněžíproti světlu pouličních lamp, velké cucky sněhu bílé pohádky.

Dominik:

Neutichající velké vločky.. stále sílicí a tak jemně dopadající na studené kameny a zelené střechy
Na chrliče a fiály kostelů
na zlaté korunky soch
na tvůj kabát 🙂
do tvých vlasů
na šálu kde se pomalu rozpouští když na ně dýcháš


Dominik báseň

23. listopadu 2017 v 18:11 | Mikalia |  Slova přátel
EMIL JULIŠ
DÍVÁŠ SE NA MĚ

díváš se na mě
naděje plnýma očima a říkáš Pukají pupence
zklamání plnýma očima a říkáš Miluj mě, přece miluj
smíchu plnýma očima a říkáš To pro nás kvetou bodláky
pláče plnýma očima a říkáš Kdybys aspoň zítra
lásky plnýma očima a říkáš Teď nic neříkej

díváš se na mě
a říkáš To pro nás kvetou bodláky láskyplných očí
a říkáš Miluj mě přece, miluj pláčeplnýma očima
a říkáš Pukají pupence smíchuplných očí
a říkáš Ne, teď mi nic neříkej klamuplnýma očima
a říkáš Kdybys aspoň zítřek nadějeplným očím

díváš se na mě
očima, které teď nic neříkají, a říkáš Zklamáníplný
očima, které pukají jak pupence, a říkáš Spíchuplný
očima, které mě milují, přece milují, a říkáš Pláčeplný
očima, pro které kvetou bodláky, a říkáš Láskyplný
očima, které kdyby aspoň zítra řekly Nadějeplný

díváš se ně
a ptáš se Komu aspoň "naděje" říkají oči plné zítřků
a ptáš se To pro mě pláčou, přece pláčou oči plné milování
a ptáš se Koho teď ničím neklamou oči plné výmluvnosti
a ptáš se To pro mě pukají jak smích oči plné pupenců
a ptáš se Komu kvete láska s očima plnýma bodláků


Dnešní procházka

19. listopadu 2017 v 21:37 | Mikalia |  Iphonek 6

Tak ten hrníček musím mít :))

19. listopadu 2017 v 21:36 | Mikalia |  Iphonek 6

Myšlenka kapky

19. listopadu 2017 v 21:32 | Mikalia |  Iphonek 6
A venku prší a bubnují kapky o parapet. Nikdy neutuchající kapky. Kapky podzimního deště ovoněné podzimními vůněmi. A já mám hrnek. Nový hrnek dnes koupený. Koupený s myšlenkami na lahodné kávy v něm v těchto podzimních časech kdy padají kapky o okenní parapet


Inspirace pánem

19. listopadu 2017 v 10:42 | Mikalia |  Básničky 1
Jsem oděnná do smyslnosti
Barev a odstínů šedé
Namaluješ mi vůni kašmíru a diamantu
Budeš tam stát okolo sedmé.
Zavřeš očka má
A ráno bude svítat.

Jsem oděnná do smyslnosti
Do všech látek a hedvábných cárů
Na rtech kapka nevinnosti
Procházím se zelenou zahradou
Tam kolem pávů
Co ty víš o čem já sním

Jsem oděnná do smyslnosti
Mé tělo touží po doteku
Jak z havraních per
Na kůži cítit tu chtivou šťávu
Nechej tak nebo ber
Dlouho nepřemýlej

Jsem oděnná do smyslnosti
Hudbou ovíjená tam v loži
Naproti komoře
Má silueta v jednom stínu
Tam v pokoji nahoře.
Čeká na tvé zatmění
S měsícem prý zajde slunce svit
Tak neproklínej
Mělo to tak být…


Den co změnil vše

18. listopadu 2017 v 9:30 | Mikalia |  Básničky 1
Chuť ti vzdorovat
Nezasloužil sis mě
Hluboká nenávist
Strachy ve mě

Chuť ti vzdorovat
Od srdce klíč
Pustá je brána
Ztracený chtíč
Chci abys šel pryč!

Chuť ti vzdorovat
Ta holka v pyžamu
Zase ráno po flámu
Nechci od tebe nic
Chci aby si šel pryč !

Chuť ti vzdorovat
Jsi stvůra, zrodila se příšera
Zamknout se tam kde se neschová
Chci abys odešel


Citát - úspěšní

18. listopadu 2017 v 8:09 | Mikalia |  Citáty
Nedovolte, aby lidé, kteří pro vás dělají tak málo, řídili vaše emoce a pocity tak hodně.


Včerejší myšlenka Márovi

18. listopadu 2017 v 8:07 | Mikalia |  Myšlenky 1
Říkám si, kolik toho člověk ještě dokáže vydržet
Představuji si, že je někdo vedle mě a pevně mě drží v objetí a já si přeji, aby nikdy neskončilo.


Lhaní

18. listopadu 2017 v 8:05 | Mikalia |  Myšlenky 1
Člověk odpovídá otázkami - chce získat čas
Volí slova, která běžně nepoužívají
Hlas může být roztřesený, vyšší výška řeči
Začne reagovat úplně jinak než obvykle
Reakční čas u řeči bývá delší
Gestikuluje víc, ruce za zády nebo pod stolem
Nos se prokrvuje víc, může lehce zčervenat, naopak tváře zblednou, dotýká se ho
Kdo lže ostatním, lže i sám sobě



Definitivní ignorace Lukáše

18. listopadu 2017 v 7:45 | Mikalia |  Myšlenky 1
To, v čem jsem je jen díky němu. Dala jsem si včera s ním schůzku v kavárně, že vše chápu už dostávám svého klidu, přišlo k uzdravení,ještě mě čeká pár bodů, aby to bylo úplné a šla jsem tam za ním se takzvaně rozloučit. Naše cesty se rozdvojily a my musíme začít žít své životy. A najednou, skoro jako by u konce se podřekne a řekne něco o čem si myslel, že já jsem věděla, jenže on je tak hloupý, protože kdybych tohle věděla, tak tady na tom místě naproti němu nesedím a dávno za tím vším nemilosrdně udělám tečku. Může být vůbec někdo tak hloupý, tak krutý ? Mu to opravdu fakt nedošlo. Jeho citová jednotka na tohle nemá kapacitu. Potom podřeknutí, jsem mu vyškubla skripta z ruky hodila peníze na stůl, ani jsem se na něj nepodívala, sebrala jsem si věci a odešla. Požádala jsem sestru Káťu o pomoc a musím říct, že je naprosto úžasná. Nechala mě mluvit, dala mi prostor to říct a sama její reakce mě moc potěšili. Byla na mé straně a semnou. Toho člověka jsem dala do ignorace a není nic co by ho z té ignorace osvobodilo. Už je mi jedno jeho pocity, co on chce, jak semnou chce manipulovat. On nechce, abych se uzdravila. Žádným příjemným změnám nevěří, má klapky na očích. Kdybych tohle věděla daleko dříve, nenechala bych si od něj ubližovat dál. Ano můj přítel co mě týral má nademnou moc a včerejším dnem jsem si uvědomila holka ty nad ním musís vyhrát. Trpím trvalými úzkostmi a depresemi a kvůli tomu dojíždím do sedmitýdenního stacionáře do Klecan a v tomhle stavu jsem jen díky němu, protože mě ponižoval, ubližoval, křičel po mě, po několika neúspěšných ignoracích jsem díky němu teď to co jsem.... Dokonce i včera měl zase nademnou moc. To, v čem jsem je jen díky němu. Dala jsem si včera s ním schůzku v kavárně, že vše chápu už dostávám svého klidu, přišlo k uzdravení,ještě mě čeká pár bodů, aby to bylo úplné a šla jsem tam za ním se takzvaně rozloučit. Naše cesty se rozdvojily a my musíme začít žít své životy. A najednou, skoro jako by u konce se podřekne a řekne něco o čem si myslel, že já jsem věděla, jenže on je tak hloupý, protože kdybych tohle věděla, tak tady na tom místě naproti němu nesedím a dávno za tím vším nemilosrdně udělám tečku. Může být vůbec někdo tak hloupý, tak krutý ? Mu to opravdu fakt nedošlo. Jeho citová jednotka na tohle nemá kapacitu. Potom podřeknutí, jsem mu vyškubla skripta z ruky hodila peníze na stůl, ani jsem se na něj nepodívala, sebrala jsem si věci a odešla. Požádala jsem sestru Káťu o pomoc a musím říct, že je naprosto úžasná. Nechala mě mluvit, dala mi prostor to říct a sama její reakce mě moc potěšili. Byla na mé straně a semnou. Toho člověka jsem dala do ignorace a není nic co by ho z té ignorace osvobodilo. Už je mi jedno jeho pocity, co on chce, jak semnou chce manipulovat. On nechce, abych se uzdravila. Žádným příjemným změnám nevěří, má klapky na očích. Kdybych tohle věděla daleko dříve, nenechala bych si od něj ubližovat dál. Ano můj přítel co mě týral má nademnou moc a včerejším dnem jsem si uvědomila holka ty nad ním musís vyhrát. Trpím trvalými úzkostmi a depresemi a kvůli tomu dojíždím do sedmitýdenního stacionáře do Klecan a v tomhle stavu jsem jen díky němu, protože mě ponižoval, ubližoval, křičel po mě, po několika neúspěšných ignoracích jsem díky němu teď to co jsem.... Dokonce i včera měl zase nademnou moc. Vyslechla jsem si jak jsem vlastně k ničemu, nemožná, že jsem všechno zkazila. Že díky mě je teď tam kde je... člověk co bere neuroly, hulí a chlastá a střídá mladé šestnáctileté holky jako na běžícím pásu. Dokážete vůbec pochopit, že jsem tu zrůdu milovala? Jsem pod jeho vlivem, přes to všechno jsem tam včera zase seděla a chtěla mu pomáhat. Proč to nevidím jako všichni ostatní, proč jsem to nechala zajít tak daleko? Když docházím do toho stacionáře a jsou pro mě okamžiky, které jsou těžké i v životě chvíle, kdy člověk nemá sílu jít dál, tak mě hřály vzpomínky na ty záblesky toho krásného ve vztahu s Lukášem, ale včerejší den všechno pohřbil. Vzpomínám si kdy můj trest, že jsem se snažila od něj zase utéct byl, že šel s kamarády na ples - ples holčičí školy a po tom plese mi psal, že si vlastně uvědomil jak moc má úžasnou slečnu a že o mě nechce přijít a přitom po tom plese se vyspal s holkou, se kterou mě celou dobu podváděl. Víte, co mě mrzí? Že když se podřekl, že jsem nevzala tu kávu a nevylila jsem ji na něj.




17. Listopad

15. listopadu 2017 v 18:53 | Mikalia
15. listopadu měl pohřeb Jan Opletal. Před Ústav soudního lékařství na Albertově se s ním přišlo rozloučit přes 3000 studentů. Jeho spolužáci se rozhodli doprovodit rakev z Hlávkovy koleje na Hlavní nádraží, pohřeb měl totiž být v Opletalově rodném Nákle na Moravě.
Ve stejný den se také v Berlíně konalo mimořádné jednání, kterého se účastnil i Adolf Hitler. Na něm schválili plán Sonderaktion Prag vom 17. November 1939. Ten nařizoval uzavření českých vysokých škol na tři roky.
V noci z 16. na 17. listopadu 1939 pak pozatýkali nacisté stovky studentů a bez soudu je poslala do koncentračních táborů. Většina z nich byla po třech letech po naléhání protektorátní vlády propuštěna. Nacisté také popravili 9 vedoucích představitelů vysokoškoláků. Možnosti studovat zbavili 15 172 studentů, o práci přišlo 513 profesorů, 475 docentů a dalších 345 pedagogů. Na základě těchto událostí byl v roce 1941 z Londýna na 17. listopadu vyhlášen Mezinárodní den studentstva.

Dnešní ráno

14. listopadu 2017 v 7:15 | Mikalia |  Myšlenky 1
Člověk by měl říkat opravdové pocity a ne se jen usmívat na všechny a snažit se bavit a být za každou cenu dokonalý. Chci zpátky svůj život před rakovinou a když se mi o tom zdají často dost živé sny tak se probudím do takového světa ve kterém se mi nelíbí, protože v těch snech to bylo úplně něco jiného co se od života teď dost v podstatě liší protože žijete v nějakém strachu vlastně vůbec být šťastný ale nedovolit být šťastný to je snad ještě horší...to je jako by rakovina nad vámi stejně zvítězila ne? a nebudu tento status mazat jen kvůli tomu,že není dokonalej


Citát neznámý

13. listopadu 2017 v 7:24 | Mikalia |  Citáty
Nechci šeď, svět jsou barvy




Harry Poter - Vězeň z Azkabanu

13. listopadu 2017 v 7:23 | Mikalia |  Citáty z knih
Ve snu se ocitáme ve světě, který je jen náš.




10 motivačních cílů

12. listopadu 2017 v 8:07 | Mikalia |  Zdravé knihy
Domácí úkol:

Alespoň třikrát týdně udělat naschvál nějakou chybu, botu, trapas - bez následného vysvětlování

Trénovat 3x denně rychlé rozhodování

Říkat si každý den do zrcadla po probuzení jak jsem krásná a jak mi to sluší

Nikdy nespat přes den ( už to dělám )

Sepsat si před spaním 5 pozitivních věcí z celého dne ( už to dělám )

Třikrát týdně se vystavím ztrapnění - pantomima, zpěv, kvíz

Trénování kritiky a přijímání jí a naopak říct ostatním co se mi nelíbí

Občasné vykonávání manuální práce před lidmi

Ujasnit si do konce pobytu co opravdu chci

Sjednotit moje osobnosti do jedné stálejší pevnější a rozhodnější

Vydržet se vyhnout přejídavým večerům

Pravidelně se vídat s přáteli a nikdy nerušit schůzky i když si myslím, že je nebudu bavit ( už to dělám )

Neutíkat od reality do knih !!!!! ( už to dělám )

Navštěvovat nové místa, nové obchody, kavárny






Luky

11. listopadu 2017 v 8:27 | Mikalia |  Slova přátel
To si teda piš. Jsi nejsilnější emoční zážitek mého života.
Vyléčit jsem tě ale nedokázal jako nikdo.

Bylo to těžký se semnou rozloučit vím to... strašně těžký.


Myšlenka Milanovi

11. listopadu 2017 v 8:24 | Mikalia |  Myšlenky 1
Ne každý chce něco laciného co je lehce k mání, protože co je lehce k mání za nic nestojí.


Noční inspirace - Fleurie - Hurts like Hell

9. listopadu 2017 v 7:16 | Mikalia |  Básničky 1
V cizích postelích spíš
Jsi ta zakletá
Hledáš jenom malou skrýš
A co touha?
Ta se taky počítá

V cizích postelích spíš snadno hladce
Voňavý satén stéká po Tvých bocích
Naivně, tak sladce
Lodě kotví svůj osud v docích
A zprudka naráží na záď
Jestli uletí ten hedvábný šál
Tak ho chyť a nepouštěj ... nepouštěj

V cizích postelích spíš
Ta dívka zakletá
Neví co ty víš
Hlasem zakrytá
Polapena do sítí
Motýl křehký
Snad ho nikdo nechytí
A rozlomí ho ve tmě !

V cizích postelích spíš
Obestoupí tě touha ze všech stran
Ten co nic necítí
Je tím tak dobře znám
Škubá křídla motýla
Při činu ho nikdo nechytí
Nebyla tak nevinná
Zatoulané klubko...
klubko nití

V cizích postelích spíš
Co ty slzy moje malá?
Pojď mi pošeptat, snad nespíš?
Kočička zatoulaná
Příběh dvou křídel
Pusa na příděl?
Jako by to neznali
Kousek hmoty z masa servali
A jedli ho do tam v té temnotě
Svázané v nicotě

V cizích postelích spíš
Další neznámá
Jeho milá
Zatímco ty nevidíš
Tvá duše malá proměnlivá
Pianem hudbou vínem ojíněná
Touha po tobě Něco skrývá,
Poslední kroky toužící po tobě
Rozplývají se v mlhotavém neskutečnu....



Prostě pecka

5. listopadu 2017 v 15:37 | Mikalia

Nejkrásnější milostné dopisy - foto

5. listopadu 2017 v 15:22 | Mikalia

Nejkrásnější milostné dopisy 23

5. listopadu 2017 v 15:20 | Mikalia

Nejkrásnější milostné dopisy 22

5. listopadu 2017 v 15:18 | Mikalia

Nejkrásnější milostné dopisy 21

5. listopadu 2017 v 15:15 | Mikalia

Nejkrásnější milostné dopisy 20

5. listopadu 2017 v 15:13 | Mikalia

Nejkrásnější milostné dopisy 19

5. listopadu 2017 v 15:10 | Mikalia

Nejkrásnější milostné dopisy 18

5. listopadu 2017 v 15:07 | Mikalia

Nejkrásnější milostné dopisy 17

5. listopadu 2017 v 15:04 | Mikalia

Nejkrásnější milostné dopisy 16

5. listopadu 2017 v 15:03 | Mikalia