Říjen 2016

Beethovenovo vyznání

31. října 2016 v 17:35 | Mikalia |  Citáty z knih

Moje myšlenky směřují k Tobě, má Věčná lásko. Mohu žít buď naplno, s Tebou, a nebo vůbec. Až se můj život uklidní mé Všechno, jen díky chladnému přemýšlení o naší existenci, dojdeme smyslu existence našeho společného života. Prosím miluj mě dál. Nikdy nepochybuj o nejvěrnějším srdci svého milovaného. Navždy tvé, navždy mé, navždy naše!


Halloween - básnička ranní expres

31. října 2016 v 7:41 | Mikalia |  Básničky 1
Je opuštěný, tak tiše
Zůstal dozajista sám
Pobodaný od lidí jako zvíře
Podobá se to temnotám
Děravou botu, místa její
Nedělá to dobrotu
s nikým se nerozdělí
Ať prší, vichr duje
on sám stěží,
narychlo cestuje
Zvolil si cestu svojí
lemovanou stromy
Jeho tvář bezvýrazný sten
Nikdo nepoznal
jak moc ho to bolí
Nechodí s ním nikdo ven
i když venku mrholí.
Musí sám chtít
toulají se jeho nohy krajinou
Neměl by nikdy mít
touhy na jinou
Osamělý jako zvíře, procitá
Nikdo nevěřil jeho ochotě
chtěl být navždy sám.


Ranní tvoření 1

29. října 2016 v 11:48 | Mikalia |  Prisma

Ranní tvoření

29. října 2016 v 11:47 | Mikalia |  Prisma

Trocha grafiky po ránu

29. října 2016 v 11:30 | Mikalia |  Prisma

Kdo v životě čeká na jednu kometu, tomu každou noc uniká obloha plná hvězd a kdo se ji dočká, tomu hvězdy nebudou stačit.

Atmosphere

29. října 2016 v 11:07 | Mikalia |  Citáty

Dnešní báseň 29.10

29. října 2016 v 10:58 | Mikalia |  Básničky 1
Takový krásný
Však osamělý jezdec sám
Myšlenky a skutky náhlý
Osamělý jezdec vůči krajinám
Tajemství v sobě nosívá
Však nenachytal ho při činu
Místo mouky písek prosíval
Drtivý život těchto bídníků
Zimní krajinou toulají se vlci
Červánky uklidňují zčeřenou hladinu
Jedině krásku nechají tupci
Neuzná nikdo jeho nevinu
Dívka se jménem květiny
hedvábí zdobil její pas
Všichni rytíři v kraji
Obdivovali její hlas
A její oči třpytily se pýchou
v králových dveří
Bylo chybou její jedinou
Že ona tomu jezdci věří
Usnula v temnotě
v té krajině zimní
Povolali všechny ochotné
Hledat její osobu místní
Našli ji tam na paloučku
v jeteli borovice voněla
Že uvěřila příteli
Její láska ji zradila
Pevný šátek svíral její hlas
Nedovolala se pomocné
V očích zůstal zvláštní jas
Teď spatřívá všechny ponocné
Takový krásný byl jeho stín
Jiný, vyjimečný z mnoha
však umřelo mnoho kopretin
pro tu, co utekla z domova.

Hvězdy nám nepřály - moje nejoblíbenější kniha 1

28. října 2016 v 10:05 | Mikalia |  Citáty z knih
,,Miluju tě a nehodlám si odpírat prostý potěšení říkat pravdu. Miluju tě a vím, že láska je jen výkřik do prázdna a že nevyhnutelně přijde v zapomnění, že jsme všichni odsouzení k záhubě a nastane den, kdy se všechno naše snažení obrátí v prach, a vím, že slunce pohltí jedinou zemi, kterou budeme mít, a miluju tě."


Hvězdy nám nepřály - moje nejoblíbenější kniha

28. října 2016 v 10:03 | Mikalia |  Citáty z knih
"Nejsem matematik, ale vím jedno: Mezi nulou a jedničkou je nekonečná množina čísel. Je 0,1 a 0,12 a 0,112 a nekonečná sbírka dalších. Samozřejmě je větší nekonečný soubor čísel mezi nulou a dvojkou nebo mezi nulou a milionem. Některá nekonečna jsou větší něž jiná nekonečna. To nás naučil jeden spisovatel, kterého jsme oba mívali rádi. Jsou dny, a je jich hodně, kdy mi hrozně vadí, jak malé je to moje nekonečno." ( Hvězdy nám nepřály - John Green )


Art graphic

26. října 2016 v 17:31 | Mikalia |  Prisma

Nostalgie

26. října 2016 v 14:40 | Mikalia |  Básničky 1
Venku padají kapky deště
na okenní parapet, na okenní parapet
Já čekám tu ještě
jež můžu spatřit
tvoji tvář tvoji tvář
Kapky deště vytvářejí obrysy
a změť v ještě líbivé tóny
zapleť ruku svou do té mojí
do té mojí
Kapka ke kapce slévá se v jednu
nenech je spadnout
nenech poslat ke dnu
Chci cítit tvou líbivou vůni
tvou líbivou vůni
Dvě kapičky svůj balet hrají
usmívají se
a něco tají
Najdu odpověď ve světě lásky
ve světě lásky
Kapička kapku kryje svým tělem a hájí
my usneme ve světě divokém
v tom našem ráji
Cítím tvé srdce tlouct
však nenech vše uhasnout
vše uhasnout
miláčku...

17.4.2016

Stromovka - báseň

26. října 2016 v 14:35 | Mikalia |  Básničky 1
Dva krůčky a vejdeš do ní
dá ti možnost oázy
tráva jak tam krásně voní
a rostou květiny střapatý
Kroky zanecháváš za sebou
procházíš tudy dolů i nahoru
Jako starou rezatou motyku
uvidíš pozoruhodnou stodolu
Staré ruské kolo
Šlechtovky rybník
a laviček hromadu
Jako tehdy starosti
jsme hodili za hlavu
Chůze ladná
střídá pravou nohu s levou
slunce zpoza stromy vyčnívá
a tak tady hledám úkryt
i když mi do smíchu moc nebývá
Hvězdy konejšivě září
a je tu krásně
Ten starobylý chrám
a ta stará chýše
Už víš, kde jsem?
Chci se nechat najít
tam pod mostem sliby chránit

29.2.2016

Básnička Město živých

26. října 2016 v 8:51 | Mikalia |  Básničky 1
Město lidí, tichá prázdná zákoutí
Tancovat uprostřed,
Milovat davy….
Město lidí, tolik příběhů lásky
Špulí děvče rty na samotném prahu
Samotné Prahy
Město lidí, město hříchu
Vychutnej si ten okamžik
Z nebe prší sny
Město lidí, město šťastných tváří
Myslející na neplechu
Město lidí, ta boční ulice
V oděvu hříšnice,
Mířím za Tebou
Vybrala jsem si směr
Jsem rozhodnutá
Město lidí, není odměn
Jenž by byl dlouho jedinec uchvácen
Náruč plná zvědavosti
Hvězdy přešly na druhý břeh
My uvádíme nový směr
Město lidí… v noci probouzí
Naše hříšné sny, touhy a naděje
Není nikdo, kdo by byl vykoupen.


Básnička ze šuplíku 1

26. října 2016 v 8:49 | Mikalia |  Básničky 1
Emoce jsou silné,
Snad síly mi stačí.
Tvůj pohled němý a plný touhy.
Sílu mi dej.
Sílu a večer dlouhý.
Uchopme ruce spolu.
Mlčme a slyšme zázrak dvou duší.
Nabídni mi aspoň trochu.
Co cítím já!
Němé slůvko, procítěný dotek.
Není mi ouzko,
Hravostí lámu proutek.
Ciť, co cítím já.
Jsou dva světy,
Oba jsou tak jiné
A stejně chtějí být spolu.
Na světě jediné - víra, láska a naděje….


Básně ze šuplete

26. října 2016 v 8:47 | Mikalia |  Básničky 1
Tvář pokrývá mi satén.
A neukrade mi nikdo nic.
Já jsem pořád ten samý blázen.
Bolí to stejně a možná i víc.
Nechtějí se oči dívat stejnou stranou
A já chci stát uprostřed parketu.
Otvírám tu knihu starou zaprášenou.
Už nebojím se svého talentu.
Mám své básničky a vím co je žal.
I kdybys to chtěl pozměnit
Víš že cit musí jít stranou dál.
Tvář pokrývá mi satén.
Hedvábí propouští slzy.
Byla jsem snad blázen.
Myslela jsem že to neskončí nikdy.
Stojím na rozkvetlé louce,
A chtěla bych vidět zase tu krásu.
Škoda, že nemám po ruce.
Sekačku na trávu.
Ubylo mi kouzla, ukradli lásku.
Nezbývá mi nic než rozbít zrcadlo času…


Básničky ze šuplete

26. října 2016 v 8:46 | Mikalia |  Básničky 1
Tohle nikdo neuvidí
I holubí pírko zná svou cestu
Tu správnou kterou se má dát.
Tak hluboko pod mé nohy klesnul.
Neměli byste se tomu smát.
Stáčí se pírko a mění směr ze stráně,
A lítá kolem křížů za hřbitovní zdí.
Můžeš se omlouvat leda svojí mámě.
Nezbylo ti nic…
Tohle nikdo neuvidí
A tak proč šeptal mám tě rád.
Ten smích byl čistý byl ryzí,
Proč pronásleduje tě strach?
Potí se ti čelo, vlasy ztrácí tvar.
Kdybychom tušili co bude dál?
Holubí pírko větrem proudí
Tou dlouhou vysokou alejí.
Nezbylo ti nic ….
Tohle nikdo neuvidí,
Proč dýchá se ti blbě skrz roušku,
Tam vzadu kdesi na paloučku.
Hladil si má lýtka
Proč teď tak zprudka?
Dýchá se ti hůř a srdce netepe.
Tělo se ti zimou zachvěje.
Pírko holubí razí si poslední cestu rájem.
Připíchnutý ostnatým drátem.
K vrahovi jež ostnatý drát očima se stáčí.
Krve se nedořežeš, boty akorát smáčí.
Nezbylo ti nic.


Básničky ze šuplíku

26. října 2016 v 8:41 | Mikalia |  Básničky 1
Toulají se oči tmou
jak sněhovou peřinou.
Nevidí do dálky,
jsou asi slepé.
Kdyby tak mohli poradit
v té chvíli perné.
Doteky v dlani,
a barvy tečou,
Podívejte na ni,
Už se neotevřou"
Jsou slepé v rucé bílou holi,
Neviditelnost tolik bolí!


Tvorba z šuplíku 1

26. října 2016 v 8:40 | Mikalia |  Básničky 1
Když sny se ti rozhraní.
Když láska pozná své nadání.
Vypnout elektřinu a zamávat,
i člověk dokonalý může zaváhat.

Polkne tě tma,
zjistíš že život je hra.

Zapomeneš kamennou tvář,
nevíš kde roste polární zář.
Mazlíček ti umře v dlani,
ty pak zjistíš že není na hraní.
a na konci toho chaosu,
dostaneš železnou trubkou do nosu.
Zvedneš se a půjdeš dál,
protože ty jsi člověk,
který se života bál.

Polkne tě tma,
zjistíš že život je hra.

I med je hořký jed,
Štěstí může i zabíjet.
Nejsem loutka na hraní,
v umění ti nic nebrání.
Můžeš štětcem psát,
můžeš z písku postavit hrad.
Polkla tě mlha,
z pusy ti leze duha.
Jsi bláhový,
tvá ústa ti napoví.

Polkne tě tma,
zjistíš že život je hra.

Umím kreslit, číst a psát.
Nejsem zdvojená jsem prostě svá!
Neumím řezbu truhláře
a dotknout se štětcem papíru.
Nevím jak dělat hvězdáře.
Dopustila jsem se omylů.
Ale vím že v noci jsou
hvězdy zářící mnou.
A díky kapkám rosy jsou mé rty hlazené.
Tak jako bych chtěla rozkrájet ty tvé polibky medové .

Polkne tě tma,
zjistíš že život je hra....

Tvorba z šuplíku

26. října 2016 v 8:39 | Mikalia |  Básničky 1
Skrývá svá tajemství
O pravdě se nikdo nedozví.
Má krásnou tajemnou tvář.
Zrcadla v komnatě ti napoví.
Dvorník Picasa byl lhář.
A co já?
Ten jed proudí krví mou.
Já snažím tě svést.
Klavírem a zahalenou tmou.
Má snad tajemství
tak nech si o nich zdát.
I blázen bláhový nebo kat?
Kostelem se rozhlíhá ten samý hlas.
Který ti nedá spát
a proč ti tak líbezně zní,
Ten tón z klavíru perfektní.
Po kapičkách horký vosk se slévá.
Opustí tě medový hlas,
tak to bejvá.
Měj svoje tajemství nevěrný,
zdali Picasa nebo kat.
Nikdo se nic nedoví,
utichl hlas...


Osobitá básnička

26. října 2016 v 8:37 | Mikalia |  Básničky 1
Je jiná, je jiná.
Zakrývá ji černobílá peřina.
Dobré skutky neslyší.
Bosé nožky chodit po plyši.
Rty pomazané medem.
Tohle láska nesvede.
Princezna ze zámku.
Zlatou mísu plnou korálků.
Pod nohama však sice hrách.
Prosí o poplach.

Je jiná, je jiná.
Hladí ji studená peřina.
Ona nevidí, neslyší.
Dostane se rychle z potíží.
Mlha na ní nemá sil.
Pamatuje si kdo v boji zvítězil.

Je jiná, je jiná.
Nikdo jí blíže nepozná!!


Účastníci zájezdu - Písnička

26. října 2016 v 8:36 | Mikalia |  Citáty z knih

Jsi sama, tak co proti lásce zmůžeš, připadá ti snad láska zvrácená. Léčíš stínem úžeh, ztracená. Neříkej, že ti láska dává málo, vítr ten mystik všechno ví, loví tvoje vlásky ve křoví.


Sbírka básní

26. října 2016 v 8:34 | Mikalia |  Básničky 1
Smutek obalený touhou zlou
jako samet přilepený doutníkovou tmou.
Představy které klamou jmění
díky lásce se svět nezmění

Šeptá doteky a hladí po tváři
doteky opětuje ale nezáří.
Všichni jsou zvědaví jak vypadá,
on se stále schovává.

Miluje když květy mládnou,
bojuje s průhlednou maskou.
Rozhoduje které lásky bolí,
volí který padne v boji.

Nevidí si na ruce,
skrývá žal,
utěšuje duše toulavé
sám neví co bude dál.
ale pořád věří,
tam za vysokou věží

Vánek duší plápolá v listech alejí,
Kdo pochopí najde cestu
a nebloudí....


Inspirace: Aimee mann - Wise Up... 3:31


Vítkova básnička

25. října 2016 v 8:33 | Mikalia |  Básničky 1
Miláčku,
dotýkej se mě plnou vahou
já už nechci být tou pannou
Pokořím se a oddám se té touze
Uzřím tě a budu padat blahem
Nechci, aby o lichotky byla nouze
Na první schůzce smáčený blátem
Však ten pohled do tvých očí
Já chovám se jako splašená
To je to, proč se svět točí
Stála jsem tam jako spařená
Chci, aby se mě tvůj stín dotýkal
a já budu v tom parku stát
Těmi uličkami kdosi chodíval
a tak stejně rád
Tam za mnou v té hodině pozdní
Děláme všem krásnou podívanou
Usnula bych s Tebou den po dni
Nedáváš mi na vybranou
Tohle uvádí nový směr
Ve hvězdách to bylo psáno
Ochutnávat tě po špičkách
o vášeň bude postaráno
cítím krásný klid a žár
poselství hvězd sám
Vynahradím proč tvá duše strádá
můžeš být můj milenec
ale potřebuju i kamaráda.


Básním, básníš, básníme

23. října 2016 v 12:47 | Mikalia |  Básničky 1
Ty pampelišky.....
Ztratí chmýří v letu
Byly tak krásně žluté
teď zmizí v nedohlednu....
Rostou v hluboké hlíně
Kořeny mají v propasti
Prohýbají se větrem líně
Žluté propasti
Každé ráno ve váze stály
Teď aby v zimě umíraly?
Ty pampelišky...
Tvrdý osud znají
pro hloupost se netrhají
Ty chmýří,
ty pampeliško hranatá
Nebe je modré
a Praha stověžatá ....


Prisma Art :-)v

23. října 2016 v 12:17 | Mikalia |  Prisma

Prisma art

23. října 2016 v 12:15 | Mikalia |  Prisma

Michalovi

19. října 2016 v 10:08 | Mikalia |  Básničky 1

Venku prší
A já myslím na Tvoji tvář
Na tu nejsladší, nejlepší
Tu mojí tak dobře znáš.
Chci lásku, chci touhu
Obalenou sametem
Potřebuju utéct na chvilku
nechvalme ráno před večerem.
Dokážu ti, smetu ze stolu jiné
Že já jsem královnou tvých dveří
Vím, že naše cvhíle jsou divoké
Na lásku už dnes nikdo nevěří
Tak dobře, tak moc mě znáš
Mé polibky plné vášně
Neskryje žádný pláč
uskraněné tváře.
Pohyby mé ruky na tvoje rámě
Budu ta čtrnáctiletá a říkat ti pane
Jen ty, který mi věří
Ty znáš mé citlivé kouty
Venku zase prší
a já na Tebe mám choutky
Chci okamžik být královnou tvého klína a srdce
Jsem ta jediná
chutná to sladce ale i trpce
Královnou tvých dveří,
která ti tak moc a sladce věří


Film nevinnost

19. října 2016 v 8:36 | Mikalia |  Citáty z knih
Olízni mě jako známku a nalep tam, kam patřím


Tvorba

18. října 2016 v 9:11 | Mikalia |  Básničky 1
Miláček s hnědýma očima
Hladil mě tam,
kde nikdo nebyl
Ukázal co nikdo neznal
Anděl,
který tam nebyl
moje duše,
která se nezdá
Pohladit se a trest
Po městě vůně homolí
Za mostem tam nestál teď
Taky mě to nebolí.
Příboje půlnoc hlásí
Však má touha posedlá
plout v loďce po hladině vodní
Myslet na Tebe,
to se často nestává
Tak jako utíká den po dni.
Ta touha je totiž vrtkavá
Mrholí,
kapky usedají v letu na rtech
V tomhletom boji
Spiknutí má nádech
Bolest zahořkla
Nepřiznala zrychlený dech
Vášeň se podvrtla.
Nikdo nikomu nic nevzal
a ten příběh
co vám vyprávím
o který nikdo nestál.
Podvrh jenom skoupý
labuťáci jsou také hloupí.


Podzimní obrázek

11. října 2016 v 10:08 | Mikalia |  Citáty

Básnička v 2:02

11. října 2016 v 10:06 | Mikalia |  Básničky 1
Věříme na zázraky
Přitom taková malost bytí
Pozorujeme labutě a ptáky
Slunce, co tak krásně svítí

Obloha nad námi
Nebe poseté hvězdama
To vše, co je před námi
Hřejivý písek mezi prstama

Na rtech med
A na hlavě kopretiny mechu
Ten zaražený dech
V jedinečném okamžiku

Hudba z dřevěného piána
Máme všichni touhy
Usmívat se s přáteli do rána
Nic nemá své mouchy....


Můj hrad :)

9. října 2016 v 17:35 | Mikalia |  Citáty

Z filmu

9. října 2016 v 17:30 | Mikalia |  Citáty z knih
Na hraně lásky -

"Přišla ta neznámá, sdílet můj pokoj v domě. Byla tak divná. S šílenstvím ptačím posedlá přišla. Se světlem šalebným skrz pružnou zeď oblohou posedlý a světlem jejích paží sťatý, já konečně teď vím, že beztrestně smím, strpět ten pohled na hvězd závoj zlatý. "



dnešní Básnička

9. října 2016 v 17:24 | Mikalia |  Básničky 1
Neutečeš před sebou
I když spálíš mosty svý
Nebudeš nikdy nevěstou
Tou, po které všichni šílí
Nestaneš se matkou,
která v lůni dítě nosí
nezarmoutíš se vzpomínkou
to, co bylo kdysi
Nezapomeneš bolístku
kterou v sobě skrýváš
Nezapomeneš to,
kde každé ráno snídáš
Neproměníš podstatu svou holčičí
chtěla bys tak moc
zvrátit osud náš
Nebudeš tou na pouti,
musíš cestou jít,
kterou tak dobře znáš

Inspirace: Banks - To the Hilt


úsměv

9. října 2016 v 11:33 | Mikalia |  Iphonek 6

Halloween

8. října 2016 v 9:58 | Mikalia |  Fotografie
Autumn is coming .... Halloween is back ..... Úkol zněl jasně... Míšo udělej prosím tě podzimní dekoraci .... farmáři z těch nejekologičtějších farem moc děkujeme za tuto precizně a elegantně tvarovanou úrodu :)))))


Krásnou neděli všem :)

2. října 2016 v 15:04 | Mikalia |  Iphonek 6